Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

BÍDA SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE

Po vítězství v parlamentních volbách narazil Andrej Babiš na zeď limitů svého koaličního potenciálu. Přes třicet procent voličů sice uvěřilo Prchalovým blábolům o Palermu i tomu, že bude líp a Babiš, čistý jak lilie, to tady teď šlehnutím kouzelného čapího péra dá do pořádku. Ne tak parlamentní strany. Jako vhodné ke spolupráci reálně připadaly dvě, ODS a ČSSD.

Babiš mohl klidně vládnout, rozuměj dělat si co chce i bez důvěry Parlamentu, více než půl roku díky Zemanovi a jeho pověstnému vztahu k Ústavě coby luxusně zabalené roli toaletního papíru. Nakonec se mu podařilo uhnat zdecimované socialisty, v té době již v pokročilé fázi zhoubné sebedestrukce, notně živené Zemanovou podlostí. A vůbec mu nevadilo, že se jedná o „tradiční stranu“, která to „Palermo“ způsobila. Dokonce by byl radši za ODS, která na „Palermu“ měla stejný, ne-li větší podíl. Ta ovšem měla ještě tolik pudu sebezáchovy, že do tohoto spojení s Agropeklem nešla.

Výsledky vidíme dnes. ČSSD na cestě k absolutnímu zmaru, ODS v průzkumech druhá nejsilnější strana. Nejsem si úplně jist, zda je to vzhledem k různým Štěpánkům a Zahradilům dobře, ale tím, že se neušpinila Babišem, si nepochybně zachránila život.

ČSSD pod rouškou zachránce demokracie nakonec tlakům podlehla a její sebedestrukční tendence v Babišově vládě ještě posílily. A místo záchrany se spolupodílí na postupném, salámovou metodou praktikovaném, zadupávání demokracie do etébáckého bahna.

Hned od počátku bylo jasné, že si oligarcha do svých byznys plánů s Českou republikou nenechá kecat, a proto obsadil klíčová ministerstva, kde prachy potečou do toho správného hnízda, svými poddanými, jejichž odbornost, (lépe odpornost) spočívala především v bezmezné oddanosti vůdci. A ČSSD nechal ta, kde se buď netočí tak vysoké stovky miliard nebo, když ano, jako třeba v resortu sociálních věcí, může svému koaličnímu partnerovi libovolně utahovat smyčku kolem krku. Jediné, co nedostal úplně pod kontrolu je ministerstvo vnitra. Tam je ale Hamáček, takže to jsme klidní.

Vláda, prezentovaná při mediálních výstupech premiéra, ale i poddané ministryně Schillerové, jako „my“ a „oni“, nikoliv jako celek usilující společně o blaho občanů, je neustále v potenciálním rozkolu. Vlastně ne, pan Hamáček to svojí pružnou páteří vždy vybalancuje. Upřímně řečeno, být tam někdo aspoň trochu rovnější, měl by Babiš o problém více.

A ČSSD? To už jsou snad jen egoistické výstupy Jany Maláčové nebo skandály psychopata Foldyny, který pečlivě dbá o to, aby se nezapomnělo alespoň na něho, když už strana jde do kytek. Ani jedno ovšem kreditu nejstarší „tradiční“ strany neprospívá.

Zarážející ale je, že členská základna, která tu nepochybně stále ještě existuje, mlčí. Alespoň nevím o žádných mimořádných výzvách Foldynovi k distancování se od přítulnosti k Putinovi a jeho Nočním vlkům nebo třeba o omluvě za urážky Člověka v tísni. Na výtky předsedy reagoval arogantně a vulgárně. Pak to ovšem vypadá, že s tím členové souhlasí, a že to je oficiální stanovisko strany.

Nejsem fandou Jany Maláčové, naopak, její panovačné veřejné vystupování je mi velmi nesympatické. Co jí ale musím přiznat, stejně jako ministru Petříčkovi, je odvaha, se kterou odsoudili Foldynův odporný morální úlet s urážkou Člověka v tísni. Tak snad to přece jen není strana Foldynova buranství nebo Hamáčkovy slizkosti. Ještě, aby to dali najevo i řadoví členové.

Až potud jsem tento text sepsal už včera, ale věci se dějí a doba kolotá. Mezitím pohrozil Foldyna odchodem ze strany a jeho rudohnědé trikoloristické střevo tím vyhřezlo ještě výrazněji. No, ČSSD se bez vás asi nerozpadne, pane poslanče.

Zamyslel jsem se ale znovu nad postavou Jany Maláčové. Jak uvádím výše, její výstupy, hraničící s chováním dominy v latexu mi opravdu nejsou sympatické. Navíc znám názory jejích přímých podřízených na její profesionalitu. Bohužel jsou nepublikovatelné.

Když ale porovnáme její náturu se současným želatinovým předsedou ČSSD, dojdeme k závěru, že pokud existuje někdo, kdo by se mohl alespoň částečně pokusit této straně znovu vydobýt na politickém nebi místo sebevědomé, respektované a navíc velmi tradiční levicové strany, pak je to právě člověk typu Jany Maláčové. ČSSD potřebuje silného lídra jak prase drbání. Přes všechny antipatie si myslím, že post předsedkyně strany je pro ni jak stvořený. Navíc, další žena ve vysoké stranické funkci by byla nesporným přínosem pro naši uvadlou politickou kulturu. Jak strana, tak i paní Maláčová by to samozřejmě musely chtít.

Má to ale ještě jednu podmínku: Nesměla by mít další, třeba vládní ambice a musela by se plně soustředit jen na vytažení ČSSD z propasti zmaru. Vzhledem k současným preferencím ale asi nehrozí, že by jí někdo po příštích volbách nabídl ministerský, či jiný významnější vládní post.

Pokud byste nad tím, paní Maláčová, přemýšlela, tak vám držím palce i přesto, že ideologie ČSSD není můj šálek kávy.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama