Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

DO YOU SPEAK ENGLISH?

Myslím, že každý, kdo má nějaké známé, či přátele, to zná. Občas se setkáte, vypijete něco málo společensky přijatelných tekutin a poklábosíte. Začnete u ženských (nebo u chlapů, abych to měl genderově vyvážené), najednou jste u počasí nebo u vaření a přes zdražování se dostanete až k politice.

Když takto spolu hovoří více lidí, je to konverzace, pokud se baví jen dva, říká se tomu rozhovor nebo dialog. V médiích se to nazývá vzletně interview a je to jedna z nejobtížnějších novinářských disciplín.

Udělat interview, které má hlavu a patu a zároveň se od zpovídané osoby něco podstatného dovědět, je velké umění. V našich médiích je jen pár mistrů tohoto kumštu. Mně osobně se nejvíce líbí práce pana Veselovského z DVTV, paní Lucie Výborné z Radiožurnálu a paní Marie Bastlové, která ještě nedávno byla tamtéž, ale přesídlila do CNN Prima News.

Určitě by se našlo ještě i pár dalších, třeba v poslední, koronavirové době, hodně vyrostl pan Daniel Stach z České televize a výborná bývala i paní Světlana Witowská, než šla moderovat zprávy, ale třeba i Michael Rozsypal z Radiožurnálu.

O tom, že dělají svoji práci dobře svědčí to, že politici velmi neradi odpovídají na jejich, pro ně nepříjemné, otázky. A pokud už musejí, tak ze sebe obvykle udělají úplné pitomce nebo se uchýlí k vulgaritám. V tom jsou mistry náš trestně stíhaný premiér a bohužel nestíhatelný prezident.

Jsou mezi politiky ale i exoti, jejichž nervová soustava a výrazové schopnosti nejsou na přímou konfrontaci uzpůsobeny vůbec a jdou k interview zásadně jen za moderátory jim příznivě nakloněnými a tudíž patřičně servilními. To nám ukazuje velmi často Babiš, který si k tomu koupil i svá média, aby „mluvila pravdu“. A běžně to předvádí i Miloš Zeman, ještě nedávno týden co týden třeba v Soukupově TV Barrandov.

Aby nedošlo k mýlce a abych neurážel skutečné moderátory: Považovat Soukupa za moderátora je stejné, jako říkat o Babišovi, že je podnikatel. Zeman v tom ale zjevně problém nevidí.

Vrcholem všeho je zákaz vstupu nepohodlných štábů a redaktorů na tiskové konference a tím odmítání nepříjemných otázek vůbec. Známé jsou i různé jiné kličky, jako například vyžadování předem doručených písemných dotazů, což, jak jistě uznáte, už nemá s dialogem nic společného. Jistě, je slušné dohodnout se předem rámcově na tématech, kterých se interview bude týkat, ale to je asi tak všechno, co by politikovi mělo stačit k přípravě.

Jsou samozřejmě i rozhovory, které nikdo nepřipravuje, zvané přepadovky. Jejich výsledek nejlépe ukazuje pohotovost, schopnosti a rozhled dotazovaného. A z této kategorie byl poslední majstrštyk pořadu ČT 168 hodin (zde, čas 10,34) a pak i redaktorky CNN Prima News Lucie Hrdličkové (zde), kteří chtěli ověřit jazykovou vybavenost ministryně Schillerové tím, že jí kladli otázky v angličtině.

Nutno říct, že na tyto vidle si naběhla Schillerová sama svým nabubřelým, a zjevně lživým prohlášením o svých znalostech angličtiny, když byla kritizována, že se neúčastní videokonferencí ministrů financí EU vedených v angličtině právě proto, že anglicky neumí. A její reakce na anglické otázky? Zběsilý, zděšený úprk! Tím řekla víc, než kdyby mluvila z cesty třeba deset minut, což ona ráda.

Vyhýbání se nepříjemným otázkám svědčí o nejistotě a neschopnosti brát na sebe odpovědnost a takoví lidé do politiky prostě nepatří. On to je u nás už asi folklór, utíkat od načatého rozhovoru. Vzpomeňme jen neblahé paměti jakéhosi MUDr. Rátha nebo (tenkrát) předsedu Zemanova perfidního spolku SPOZ Velebu. Byli to ale například i Paroubek nebo Topolánek.

Jsou samozřejmě hranice, za které se jít nedá a seriozní novinář je nepřekračuje. Jde především o soukromí, zdravotní stav a vůbec lidskou důstojnost dotazovaného. Ale ani tehdy, kdyby se něco takového stalo, by před řádným a třeba i rázným ukončením rozhovoru neměl politik zbaběle utíkat.

Jak mohou lidé, kteří se holedbají tím jak skvěle vedou tuto zemi a přitom nejsou schopni čelit kritickým otázkám, jak mohou přijímat vážná rozhodnutí, ovlivňující životy miliónů lidí?

Tady se projevuje, jak moc potřebujeme novináře, kteří umějí vést rozhovory s politiky, právě pro jejich odvahu klást nepříjemné otázky a tvrdě na ně vyžadovat odpovědi. A to i přesto, že Babiš s Okamurou je nazývají zkorumpovanou pakáží, Putin by je eliminoval a Zeman střílel.

Držme sobě i jim palce, aby tyto výhrůžky někdo nechtěl jednou realizovat, jak se stalo na Slovensku.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama