Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

HLEDÁNÍ NEPŘÍTELE

V padesátých letech se v prvomájových průvodech nosilo heslo: CELÝ ZÁPAD HRŮZA JÍMÁ, ZA NÁMI JDE RUDÁ ČÍNA! Taky se ale říkalo, že Číňanů je tolik, že kdyby na ty buržousty vtrhli, umlátí je čepicemi. Realisté k tomu připodotkli, že by ale ty čepice museli mít naplněné betonem. Situace byla jasná: vpravo nepřítel, vlevo věčné časy. Imperialista se třásl strachy, zbrojil jak o závod a jeho občané i přesto bohatli. Komunisté v Rusku také zbrojili, ale ti se „jen bránili“ a občané třeli bídu s nouzí i přesto, že je celý „socialistický tábor“ živil.

To jsme ovšem v době, kdy běžný Číňan měl snad jen tu čepici a Číně vládl psychopat Mao-Ce-Tung. A před ním jiný psychopat, Stalin, vraždil v Rusku vlastní obyvatele jen proto, že jim vadilo, že mají hlad.

Dnes je nová doba. Čína je na špici technologického rozvoje, bída je tam sice stále rozšířená, ale vzmáhá se oligarchie a cosi jako střední třída, která si může dovolit cestovat po světě a šířit myšlenky o „stabilizované společnosti“. Přitom je to stále ta stejná rudá Čína.

A Rusko? Už od doby carů stejný autoritářský stát s neutuchajícím imperiáním apetitem. V devadesátých letech zažilo „potupu“ ve formě rozpadu sovětského impéria, kterou se teď snaží odčinit. Je to klidně srovnatelné s potupou Německa po kapitulaci v I. světové válce a podepsání příměří z Compiègne v železničním vagónu. Za dvacet roků z toho byl násobně větší celosvětový konflikt.

Mimochodem, všimli jste si, že i když je doba od konce 2. světové války mírová, nazýváme ji přesto studenou válkou? A ani dnes nebojujeme v zákopech, žijeme v blahobytu a stále častěji mluvíme o hybridní válce. Člověk, zdá se, ke svému životu potřebuje nějakého toho nepřítele.

Ve zmíněných devadesátých letech se obraz nepřítele mírně rozostřil, ale třeba takový Putin měl jasno a stále intenzivněji dává najevo, že on tedy bez nepřátel v žádném případě být nemůže. Západní svět se dal na dvacet let ukolébat a Putin nelenil. Vybaven výcvikem v tajné službě a dokonalou znalostí slabin demokracie, budoval dezinformační a špionskou armádu a velice dobře se mu podařilo proniknout na „nepřátelské území“.

A my se teď nestačíme divit. Paktují se s ním vrcholoví politici Západu i bývalého Východu, podrývají svoje vlastní země, nechají rozbíjet ekonomiky (viz EU bez Británie) a nestydí se u toho tvářit jako demokraté. To je zatím báťuškův největší majstrštyk.

Do toho celosvětová migrace, umně přiživovaná tímtéž ruským imperátorem a teď ještě ke všemu koronavirus v Číně. Malá česká dušička v tom má dokonalý zmatek. Nejdříve nám byl nepřítelem císařpán. Když zmizel, „hrdinně“ jsme mu vyvrátili mariánský sloup na Staroměstském náměstí. K jedinému vskutku hrdinskému činu jsme se vzepjali proti nacistům za okupace atentátem na Heydricha, abychom dalších čtyřicet let bojovali proti komunistům pod peřinou s Hlasem Ameriky v tranzistoráku u ucha.

Jenže tihle nepřátelé už nejsou, ztratili se… Ha! támhle jdou migranti! Konečně nějaké nebezpečí! Ale co to? Oni nás obcházejí a nechtějí s námi bojovat… Co teď? Nikde žádný nepřítel a my bychom se tak rádi někoho báli. Tak si každý najdeme toho svého, rozdělíme se na tisíc malých skupinek a budeme bojovat každý proti něčemu jinému.

Co že to říkal kníže Svatopluk o svornosti, když mával těmi svázanými pruty? Ale to už je dávno, to už neplatí… Chyba lávky! Platí to beze zbytku. Pokud budeme takto rozhádaní, budeme po sobě házet špínu a později možná i kamení, budeme snadnou kořistí pro ruského jestřába. A o to mu jde. O jeho plánech se v mrazivě realistickém komentáři můžeme něco dovědět zde.

Že jsem to semlel všechno dohromady? Možná, ale zkuste se rozhlédnout kolem sebe, ten mix je všude. V hospodě, na pracovišti, ale i v rodinách. Lidé se naprosto iracionálně bojí neexistujících strašáků od Kalouska, přes Sörose až po ilumináty a chemtrails, o migrantech ani nemluvě. A ani se není čemu divit. V době, kdy se dají zkorumpovat i prezidenti velmocí… (Ne, tady presumpce neviny neplatí. To že Kongres nepokračuje ve výsleších pro mě neznamená, že se ty skutky nestaly, právě naopak, moje pochybnosti zesílily.)

A že se tu plíživě vrací totalitní praktiky východního ražení jednoznačně živené ruským imperialismem, které jsme už jednou prožili, o tom se skoro nemluví. A když, tak nastoupí armáda „vlastenců“ a ukamenuje vás výše zmíněnými strašáky.

Kdo je tedy pro nás tím nepřítelem? Imperialismus, jedno zda západní nebo východní? Čína se svou stabilitou na hliněných nohách rozkládanou miniaturním koronavirem? Neexistující migranti? Nikoliv, nejnebezpečnější jsme si my sami sobě svojí malomyslností, preventivní předpos..ností a hlavně kolaborantstvím.

Jesti nás někdy něco vymaže z mapy světa, tak to budeme my sami.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama