Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

JAK PEJSCI A KOČIČKY PEKLI DORT

Často slýcháme a čteme, že Andreje Babiše nelze porazit, ať už pro jeho finančně neomezené zdroje nebo myšlenkově omezený populismus, případně pro nejednotnost opozice.

Existují ale strany, které si to nemyslí. Když pomineme Piráty a jejich „Hrrrr na ně“ politiku, pak je tu ještě ODS, která si na to se svými zhruba 14% současných preferencí troufá. Ona jediná totiž už dávno přišla na to, jak na to. A to i přesto, že zdaleka nedisponuje takovým kapitálem jako náš momentálně vládnoucí nejlepší premiér světa, filantrop a guru.

Používají totiž skoro navlas přesně stejnou taktiku „Od každého něco pro každého“. Aniž bych znal výsledky jejich dnešního republikového sněmu (a aniž by mě nějak extra zajímaly), už teď je jasné, že se dnes budou snažit upéct dort podobného složení a chuti, jako to udělali pejsek s kočičkou v Čapkově pohádce. Vypadá to, že ODS hledala v jejich domečku, na půdě tam našla původní recept, lehce ho upravila podle dnešních politických nálad a už pečou! Jediné, čím se liší od Babiše, je to, že nehlásají, že jsou tady pro všechny. I když….

Podívejme se, milé děti, co si nejpravicovatější z pravicových stran do té šmakulády připravila.

Tak nejprve trocha té slušnosti. Tu obstará punťa Fiala. Je inteligentní, učenlivý a na to, že není čistokrevný, i docela dobře vypadá. A protože slušňáků není nikdy dost a v pořádném dortu pro psy a kočičky musí být i nějaká ta myška, tak zabijeme dvě mouchy jednou šedou myší. Přidáme tam Němcovou. A nesmí chybět ani slušňák, který perfektně ovládá  slovní ekvilibristiku, pokud možno lépe než než Babiš, což zase není až takový problém. No, jen pojďte, pojďte, Stanjuro. Vás tam potřebujeme.

A co že nám to tam chce nalít ten buldok z Klausovy kuchyně? (Fyzická podobnost čistě náhodná – pozn. aut.) Propána, on tam lije nějakou hnědou šlichtu! Okamžitě ho vyžeňte! Kolik tam toho dal? No moc ne, jen trochu. Jen tak, co by se do Zahradila vešlo. Už je pryč? Jo, už se nevrátí, ale od radosti, že nám ten dort zkazil, přidal k té svojí hnědé ještě barvy trikolory, rošťák.

Co teď budeme dělat? Čím ten náš dortík vylepšíme? Co takhle trocha zeleného špenátu? Zeleného? Jste se zbláznili? Leda kdyby byl modrý… No ano! Modrý špenát zajistí pan Vondra.

A co tam přidat ještě špetku sociálního cítění? Není třeba, to už jsme tam dali s šedou myškou. A i to je až moc. Musíme ale přemýšlet, jak nalákat pejsky a kočičky z ostatních pelíšků… Ze kterých? No třeba od toho šikmookého asijského, věčně nabroušeného a vystrašeného, v jednom kuse štěkajícího ratlíka. No jo, ale na to tam máme málo té hnědé kaše. Hmm, tak tam vražte ještě Skopečka.

A co odpůrce EU? Kde ty seženeme? To nechejme na Zahradilovi. Ten rozkládá EU zevnitř už patnáct let. A podívejte se, jak mu to jde:

  • Zachovejme a posilujme to, co se osvědčilo.
  • Zasaďme se aktivně o změnu toho, co nefunguje.
  • Naučme se lépe hájit naše zájmy.

Jako kdybyste četli Husákovu tezi: „Nech odpadne, čo je kolísavé, nech odpadne, čo je oportunistické, ale nech v tej strane zostane, čo je pevné, čo je charakterné, čo chce za tento národ zápasiť.“

Vtom se do kuchyně vplíží kočka s takovým divným jménem, lísá se k vrchnímu kuchaři a zavrní: „Co kdybychom toho urputného hovaďáka v čele vlády moc nedráždili. Mohli bychom s ním třeba spolupracovat a víte jak on zachází s těmi, kteří se mu znelíbí. Buďme na něho hodní…“

No jo, na to tam ale musíme přimíchat nějaký ten jeho populismus… Pojďte sem s tím pytlem. Dali jste tam všechno? Jo, šéfe. Uprchlíky? Jo, šéfe. Piráty? Jo, šéfe. Diktát EU? Jasně, šéfe. Kalouska? ANO, šéfe. Tak to vysypejte do kotle a pořádně to zamíchejte, ať tam má každý volič kousek toho svého. „Tak se mi to líbí,“ mne si tlapky míca Udženija.

„Šéfe, ale je to jakési řídké. Co kdybychom to zahustili starými kádry.“ Kým? „No, vražme tam třeba ještě Kuberu, Svobodu a Bendu.“ Tak jo, ale jen abychom to zase nezabetonovali moc…

No, co vám budu, milé děti, povídat. Je z toho taková nemastná, neslaná kaše, dost nahnědlá, ve které plave občas nějaký ten modrý špenát, a která se nepodobá ničemu, co znáte, natož dortu. Snad by se to s trochou fantazie dalo nazvat bramboračkou. A to je teprve začátek pohádky. Nepřejte si zažít ty konce!

Tak dobrou chuť, voliči ODS. Omlouvám se, ale já se k vám nepřidám. Nechci, aby mi z toho bylo tak zle, jak tomu velikému, zlému psovi z Čapkovy pohádky.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama