Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

KAM JEDE BABIŠŮV VÝTAH K MOCI

Musím se přiznat, že k sepsání tohoto blogu mě inspiroval komentář pana Alexandra Mitrofanova (zde). Zaujala mě jeho metafora o názorové, chcete-li ideové bezbřehosti, pro mě rozplizlosti hnutí ANO, zakrytá sloganem „Jsme tu pro všechny“. Již od počátku existence tohoto spolku bezskurpulózních kariéristů je jasné, že se jedná jen o „výtah k moci“, jak to nazval autor. A tak mě napadlo do toho výtahu nakouknout.

Ne, vézt bych se v něm opravdu nechtěl. Je tam totiž hodně těsno až nedýchatelno, a proto životu nebezpečno. Proveďme tedy jen jakousi virtuální prohlídku jednotlivých pater, do kterých nás tento páternoster Budelípu může zavézt. ANO, je to páternoster, protože jezdí stále dokola a na zpáteční cestě vyhazuje ty, kteří už jsou použití a tedy nepotřební.

Tu budovu, kterou obsluhuje, si představuji jako na špici postavený kužel, který je tím pádem velmi vratký, ale zatím je dobře podložený nejprve Babišovými penězi, nyní už penězi z našich daní. Zatím!

A proč na špici? No protože největší prebendy najdete nahoře, v nejvyšších patrech, a ty potřebují v případě ANO hodně velký prostor. O to míň lidí si ale na ně může sáhnout. Tak si nastupme.

Jsme ve sklepních prostorách, v patře -1. V nejužším místě, kde se může přijít podívat kdokoli, i ten, kdo se vézt nechce. Vidíme hromady koblih volně k použití, promísených Vodňanskámi kuřaty a Kosteleckými bezmasými párky. A to vše zabaleno do lákavých obalů planých slibů. I ty si můžeme vzít za své, pokud jsme ochotni jim věřit. Když se rozhlédneme lépe, vidíme, že z přítomných si zhruba každý třetí občan bere koblihy i sliby plnými hrstmi.

Ale pozor, výtah už se rozjíždí a vyváží nás do přízemí, do patra nula. To označení je dost příznačné. Je to totiž patro hluchých a slepých. Pokud nechceme jet výše, můžeme se přidat k jásajícímu davu převážně těch, kteří ve sklepě baštili koblihy, kuřata a párky plnými ústy a teď za to, zaslepeni obdivem nad tím blahobytem „pocintanému liftboyi“ (cit. A. Mitrofanov) s láskou děkují. Mávají při tom jakousi knížkou plnou planých slibů a tleskají a skandují mu věčnou slávu, rozhled zakrytý transparenty o tom jak bude líp.

Ale jsou i tací, říkejme jim roztleskávači, kteří chtějí pokračovat v jízdě. A ty výtah vyveze do prvního patra. Zde se roztleskávačům rozdávají malá, leč dostatečně výživná korýtka, obsahující různé místní a okresní funkce. Penězovody jsou tu sice jen úzké, jim ovšem stačí. Je to jakási líheň, protože občas sem shora sjede liftboy a vyvolené jedince si vytáhne do vyšších pater. A tak z různých referentů, účetních a poskoků vznikají třeba ministři.

A výtah pokračuje v jízdě. Lidí už je v něm málo, ale i tak se příliš volně dýchat nedá. Právě naopak. Na všechny jako by dolehla jakási tíseň, ustrašeně se rozhlížejí kolem sebe, netuší co je čeká, ale doufají, že to bude něco mezi hradním obžerstvím a manou nebeskou.

Do druhého patra se vezou už jen ti, kteří koblihu už snědli, ale nakoukli přes transparenty a zjistili ony netušené možnosti „za oponou“: Místa poslanců, hejtmanů, krajských zastupitelů, sekčních šéfů na ministerstvech nebo ředitelů různých speciálních služeb.

K tomu, abyste mohli dojet až sem, potřebujete ovšem i speciální doporučení. Musíte být dostatečně bezpáteřní, bezohlední a musí vám chybět spousta vlastností, hlavně svědomí.

To už ale vyjíždíme do nejvyššího, třetího patra, sídla samotného liftboye, ze kterého se mezitím vyklubal sám velký Guru, strůjce a mecenáš tohoto výtahu k moci. Pokud se vám podaří dostat se až sem, musíte bezpodmínečně postrádat kromě již zmíněných vlastností i soudnost a vlastní úsudek. Zde už o vašem bytí či nebytí rozhoduje jen Nejvyšší Guru a to, jak hluboko mu dokážete vlézt do zadku. Pokud se vám to neekluje, pak jste vyhráli.

Máte přístup k mnohem mohutnějším produktovodům a penězovodům, než ti pod vámi, a také máte ve svém resortu mnohem větší moc než oni. Jste omezeni jen jediným: libovůlí vašeho hostitele. Na první pohled je to prkotina, ale věřte, chce to vskutku kachní žaludek a hroší kůži a přitom musíte být připraveni na cokoli. Ten výtah vypadal zpočátku velmi lákavě, ale jen liftboy ví, kde má tajná okna, ze kterých ty, kteří se mu znelíbí, bez okolků vyhodí.

Říkali jsme, že ta kuželovitá, na špici postavená budova je podložena Babišovými a našimi penězi. To byla samozřejmě metafora. Ve skutečnosti ji ve svislé poloze drží banda pohůnků, těmi penězi vyfutrovaná. Je proto jen otázkou času, kdy toho začnou mít dost nebo budou chtít stále více a prostě se na tu podporu vykašlou. Pak se to celé zhroutí jak domeček z karet.

Včera bylo pozdě.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama