Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

LHÁT SE NESMÍ, MILOŠKU

Představme si fiktivní situaci: Někdy v padesátých letech minulého století, kdesi v Kolíně malý chlapec jménem Miloš rozbije sousedovi kamenem okno. Udělá to schválně, protože je mstivý a protože ho soused včera na ulici urazil, když ho upozornil, že lidem se nenadává do pitomců a sousedy je slušné pozdravit. A tak vzal Miloš šutr a vytloukl mu okno.

Měl ale smůlu, soused ho viděl, chytil a zavedl ho za maminkou. Kluk všechno zapřel a tvrdil, že soused si všechno vymyslel. „Opravdu jsi to, Milošku, neudělal?“ „Ne, maminko, neudělal“, trval na svém spratek. „Ale já ho při tom přistihl“, na to soused. „Kdoví, co jste viděl“, poslala ho matka do háje, pohladila Miloška a vzala ho domů.

Jak to ale mělo být správně? Matka měla harantovi vysvětlit, že ničit cizí majetek a lhát se nesmí a přitom ho pořádně proplesknout, aby si to lépe zapamatoval. Tenkrát by ji za to ještě nezavřeli. Sousedovi měla v rámci dobrých vztahů sehnat sklenáře a uhradit škodu. Bohužel pro nás všechny to neudělala.

Milošek zjistil, že lhát se vyplácí a jak vyrůstal, tak se lhaním a intrikami propracoval vysoko. Hodně vysoko! Úplně nejvýše! A pokračoval ve lhaní ke kterému přidal urážky a zesměšňování svých oponentů. A tak mu teď musejí zásady slušného chování připomínat soudy. Naposledy to je nutnost omluvit se panu Šarapatkovi, jeho někdejšímu poradci za lživý výrok, že ho propustil pro neschopnost.

Pan exporadce měl v ruce zřejmě pádné důkazy, že to byla lež a odešel na vlastní žádost kvůli hanopisu na Petru Buzkovou, zvanému Olovo, který Zeman v té době s jinými svými poradci připravoval. Jak soud uvedl už dříve: „Tvrzení byla nepravdivá, závažná a objektivně způsobilá žalobce poškodit.“ Problém je ovšem v tom, že Milošek je dnes už v postavení, kdy se omlouvat nemusí. A to je škoda! Vzhledem k jeho (ne)morálním vlastnostem by to pro něho byl trest někde na úrovni práce na galejích.

Pokusme se ale porovnat verdikt z tohoto řízení s jiným Milošovým excesem, a sice s urážkou mrtvého novináře Ferdinanda Peroutky, za něhož se už čtyři dlouhé roky domáhá spravedlnosti jeho vnučka. Soudy si přehazují kauzu jak horký brambor.

Ve verdiktu soudu z října 2019 stojí: „Prezident republiky při svých projevech žádné právní normy stanovené pro výkon této veřejné funkce neporušil, a není tedy splněna jedna z podmínek stanovení odpovědnosti státu za škodu.“ Vzhledem k současným možnostem grafického znázornění zpráv možná stačilo místo složitého souvětí nakreslit emotikon se zdviženým prostředníčkem.

A kdyby byla tato právnická mluva někomu nesrozumitelná, tak zde je stručný překlad: „Zeman si může dělat co chce. Zapomeňte.“ Stejný soud, stejné Zemanovy lži, akorát že v tomto případě ten verdikt stoprocentně diktovala soudkyni kdesi ze záhrobí Zemanova maminka. Ano, ta, která ho měla v dětství občas proplesknout, když nebyl po ruce otec a my bychom dnes možná mohli mít o něco lepšího prezidenta.

No jo, ale o čem bychom psali blogy?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama