Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

NEZODPOVĚDNÁ ÚVAHA O ZODPOVĚDNOSTI

K přemýšlení nad významem osobní zodpovědnosti mě přinutily dvě události posledních dnů. Vlastně tři. Bezprostředním impulsem bylo rozhodnutí soudu ve věci žaloby Transparency International (TI) na ochranu dobré pověsti proti Andreji Babišovi, který o této organizaci mluvil jako o zkorumpované. Středočeský krajský soud rozhodl, že se Babiš za tento výrok nemusí omluvit.

Jen malé odbočení: Při znalosti marketingových fíglů Babišova Prchala si klidně dovedu představit, že jestli to takto dopadne i u odvolacího soudu, bude Babiš vyřvávat kudy bude chodit, že soud tímto rozsudkem potvrdil, že on má pravdu a TI je zkorumpovaná, o což v této kauze samozřejmě vůbec nešlo. Ale k věci.

Soud tím ve skutečnosti vyslal do společnosti signál, že lhát je normální a ústavní činitel může osočit kohokoliv z čehokoliv. Pokud totiž Babiš nepřinese důkazy o korupci u TI, jedná se stále o pomluvu nebo lež. A známe to. Kdo lže, ten krade. Takže když to rozvedeme, i krást je normální. Lidé lžete a kraďte! Nic se vám nestane. A zároveň to znamená, že premiér si může říkat co chce a ke zodpovědnosti za jeho výroky ho nikdo nepožene (snad jen zatím).

Další událostí, která se týká zodpovědnosti ústavního činitele, je známá kauza, kdy Miloš Zeman pomluvil spisovatele a novináře Peroutku z příchylnosti k nacismu a Hitlerovi. A ano, zatím inkriminovaný článek nepředložil, takže stále je to pomluva. Je sice pravda, že prezidenta ze zákona nelze pohánět k zodpovědnosti, což ale neznamená, že za své výroky a činy zodpovědný není. Je! A jak!

Je to … pardon … měla by to být nejvyšší morální autorita v zemi a ne, že když je až na malé výjimky beztrestný, se bude chovat, jak zpovykaný, nevychovaný fracek. To je silně demoralizující. „Když může premiér nebo prezident, ani my nejsme zodpovědní za to, co řekneme nebo uděláme“, řeknou si občané a už si nebudou brát servítky vůbec.

A třetí událostí, kde byla řeč o zodpovědnosti jednotlivce, bylo setkání s Miroslavem Kalouskem na akci TOP09 Pivo s Mirkem v Českých Budějovicích. Hodně se hovořilo o svobodě a o tom, že ruku v ruce se svobodou jde zodpovědnost za sebe sama, svoje činy a výroky. Nechuť brát na sebe zodpovědnost, když přece je tu někdo, kdo všechno zařídí a já nemusím rozhodovat o ničem, ani sám o sobě, tato nechuť nahání politické body a voliče současným populistům. To jde samozřejmě ruku v ruce s iracionálními očekáváními na základě jejich nereálných slibů.

Je pochopitelně mnohem pohodlnější spoléhat se na to, že nějaká vyšší moc ze mě tu zodpovědnost sejme, než vzít svůj osud do vlastních rukou. Když pomineme, že nesejme, protože na lid obecný přece musí být přísnost, pak se dostáváme ke společnosti bez morálky. Vzato do důsledku, odrazem tohoto postoje je třeba i chování řidičů, kteří způsobí dopravní nehodu a ujedou. Utíkají před zodpovědností za svůj čin. A tento jev má stoupající tendenci.

Devastujícím důsledkem této situace je, že občané se chovají jak auta bez brzd. Představoval bych si, že takovou brzdou bude alespoň soud, když už ne vlastní morálka.

Bohužel není a to je děsivé.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama