Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

POZOR NA MIKROSPÁNEK, ANDREJI

Občas se o sobě dovídám, že trpím obsesí z Andreje Babiše. Pokud by to mělo znamenat, že z něho mám strach, tak to ani náhodou. Pokud je tím ale myšleno, že mě zajímá on sám jako osoba, tak je to správně. Bytostně totiž nesnáším, když ze mě někdo dělá pitomce. A to on činí dlouhodobě. Proto si nedám pokoj a třeba denně o něm budu psát a vyjadřovat se k němu.

Prodělali jsme epidemiologickou krizi a jako její následek nás nepochybně čeká krize ekonomická. Ta by podle všeho přišla i tak, čínský virus ji ale zřejmě urychlil.

Jsou tu na první pohled důležité věci: Řešili jsme čínskou chřipku, řešíme Čínu a Tajwan, ruské špiony, ale jako by se tak trochu zapomínalo na klíčový problém Andreje Babiše, tedy na jeho obludný střet zájmů. Ten tady pořád je a Babiš se ho ne a ne zbavit. V rámci protikrizových opatření sice učinil pár pokusů o legalizaci svého vztahu k Agrofertu, ale výsledek zatím nic moc. Doufejme, že se mu to ani nepodaří.

Připomíná to zběsilou jízdu vozidla po dálnici v protisměru. Toto ale není nějaký zmatený důchodce ve stařičké škodovce, který se do té situace dostal omylem. To je naprosto cílené rozrážení předepsaného provozu velkým autobusem, jehož osazenstvo freneticky tleská a tančí při každém manévru, jímž řidič, v našem případě Babiš, tu lépe, tu zase krkolomněji, vybírá překážky, které mu systém klade do cesty. Ti nešťastníci si ovšem neuvědomují, že právě oni budou prvními oběťmi nepěkného konce této jízdy.

Zatím tedy je toto vozidlo pouze stíháno policií, ale ještě nedostiženo. Jako v oné známé anekdotě o řidiči Trabanta v protisměru, tak i náš šofér vehementně tvrdí, že ne on, ale všichni ostatní nejedou dle předpisů. Ale ač chceme, či ne, účastníky tohoto zběsilého hazardu jsme i my ostatní.

A řidič? Ten to nemá vůbec lehké. Ne, že by nám ho mělo být líto, to ani náhodou, ale být stále ve střehu a ani na okamžik nepodlehnout nějakému mikrospánku, musí být věru namáhavé. Pokud by totiž jen na zlomek sekundy usnul a nevěnoval se jízdě, dojde k těžké havárii, kterou on možná přežije nebo taky ne. Trpět ale budeme všichni. Nezbývá, než doufat, že v takovém případě budou ztráty co nejmenší. Ideální by bylo, kdyby se policii podařilo ten uhánějící autobus dostihnout, zastavit, řidiče zatknout a „účastníky zájezdu“ poučit o jejich pomýlení.

Nejhorší ale je, že málokdo tuší, kam až chce ten šílenec v protisměru dojet a jak chce svého cíle dosáhnout. Chce, aby se do jeho směru přidali i ostatní účastníci provozu, aby mohl vítězoslavně dokázat, že je to skutečně on, kdo jede správným směrem? Nebo má v úmyslu ty, kteří se mu pletou do cesty, byť by nakrásně jeli podle předpisů, nemilosrdně zválcovat a na ruinách vítězně vyvěsit prapor Agrofertu a prohlásit se za krále závodu? Nevíme.

Víme jen, že vehementně pracuje na tom, aby jeho směrem jelo co nejvíce policejních vozidel. Ovšem nikoliv za ním jako pronásledovatelé, ale aby mu vpředu policie a další státní složky rozrážely cestu.

Oč tedy kráčí? Řidiči jde jednoznačně o zabránění střetu s mocí, která ho více, či méně úspěšně, pronásleduje. A my ostatní? Nám by mělo jít o to, aby následky tohoto střetu, který dříve nebo později zákonitě musí přijít, byly co nejméně bolestivé.

Jelikož jsem tak trochu idealista, neodpustím si drobné zasnění.

Vidím, jak z toho šíleného autobusu postupně za jízdy vyskakují cestující, kterým pozdě ale přece dochází, co se stalo, a s mnohočetnými boulemi a zhmožděninami upřímně litují toho, že se takového hazardu účastnili. A autobus s osamělým řidičem následně narazí do zdi spravedlnosti.

Nesmysl? Vždyť říkám, idealista. Tak snad nás zachrání aspoň ten mikrospánek.

Následky sice budou asi horší, ale na dálnici bude zase bezpečno.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama