Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

PROČ NESMÍME (A NEBUDEME) MLČET

Asi se touto polemikou pouštím na nepříliš pevnou ledovou plochu, protože nemám znalosti z psychologie, ale myslím, že ty v tomto případě nebudou až tak potřebné.

Blog psychologa, pana magistra Dalibora Špoka mě přinutil k zamyšlení, zda je opravdu špatně, jak on píše, že se novináři, blogeři a lidé na sociálních sítích kriticky vyjadřují k současnému způsobu vedení války s koronavirem, jak ho provozuje Andrej Babiš a jeho lidi. Magistr Špok nás peskuje za to, že hledáme chyby na krocích Babišovy vlády, místo toho, abychom v této těžké době, a hlavně v té ještě těžší, která teprve přijde, táhli za jeden provaz. Jaksi už se ale nezmiňuje, který z těch několika provazů, které nám Babiš denně předhazuje, by to měl být.

I když ono je to možná úplně jedno. Na druhém konci všech těch lan je totiž smyčka, jak trefně napsala paní poslankyně Němcová. Takže tažením za Babišovy provazy bychom si ji sami tak akorát utahovali kolem krku.

Pan Špok zároveň nabádá politiky, ať si v této situaci nevytvářejí „body pro volební kampaň“. Tato věta je natolik neuvěřitelná, že jsem si ji musel přečíst několikrát, protože jediný, kdo tady vede permanentní volební kampaň je Andrej Babiš. Vytloukání politických bodů neustálým zdůrazňováním, jak je on při zvládání nákazové situace skvělý, a jak jiní to nezvládli, je natolik očividné, že by to psycholog měl vidět na první dobrou. Pokud to tedy chce vidět.

Jistě, kritické články novinářů mohou ve společnosti vytvářet nějakou atmosféru, nelze se ale tvářit, že je všechno v pořádku, když není. S tím, že se tak množství roušek v republice nezvýší, se dá jen souhlasit, nedá se to však omlouvat. Je neoddiskutovatelné, že Babiš svým psychopatickým lpěním na každodenní prezentaci své osoby, ztratil v boji s nákazou nejméně měsíc času a sto procent svého kreditu k řešení problému, pokud tedy vůbec kdy nějaký měl.

Za tu dobu se nějaké roušky určitě daly sehnat. Ale on i dnes, kdy počet pozitivních nálezů stoupá denně po desítkách a roušky stále nejsou, se tváří jako spasitel a chová se bez špetky pokory. A o tom prostě nelze mlčet.

Zdálo se, že ustavením ústředního krizového štábu (ÚKŠ) konečně pustí k rozhodování odborníky, ale to se skutečně jen zdálo. Nařízení vlády o ÚKŠ si ohnul tak, aby i dále zůstal ve středu dění, a to i přes svoji totální nekompetentnost (a to volím slova velmi citlivě).

Chyby dělá každý, o tom není sporu. To, co dělá Babiš, ale nejsou chyby nebo omyly, to je naprosto cílená sabotáž práce odborníků jen pro uspokojení jeho ega. To přijde dost zjevné i nám, co jsme nestudovali psychologii. Takže nikoliv my, blogeři, influenceři a novináři, ale jen a jenom Andrej Babiš a atmosféra, kterou svou psychopatickou osobností ve společnosti vytváří, jsou zodpovědní za dosud nepříznivý vývoj nákazové situace.

Pan Špok píše, že když kritizujeme, měli bychom mít nějaký plán ke zlepšení. Myslím, že není nutné vypočítávat, kolik takových plánů Babiš svým egoismem zhatil. Ale pro příklad se můžeme zeptat třeba paní doktorky Pekové.

Ne, za takový provaz já opravdu nepotáhnu. Zato jsem připraven na tyto Babišovy schválnosti upozorňovat, protože mlčením, po kterém magistr Špok tak volá, bych si opravdu připadal jako spoluviník.

A ještě jednu neuvěřitelnou myšlenku ten blog obsahuje. Prý bychom měli Babišově vládě v situaci, kdy nám všem lidově řečeno „jde o kejhák“, dát sto dní hájení. Napadá mě jen ironie a slova klasika: „A není to málo, Antone Pavloviči?“.

To ho máme nechat „makat“, dívat se v televizi několikrát denně na jeho hypertrofované ego a ještě mu tleskat? Nevěřím, že je to myšleno vážně. Vždyť každá hodina, po kterou on vyvolává ve společnosti chaos a nejistotu, nás táhne, obrazně a možná i doslova pod kytky.

Množství respirátorů kritikou opravdu nezvýšíme, ale aspoň Babišovi nastavíme ono pověstné zrcadlo, které ho snad přibrzdí v jeho neschopnosti zvládat krizové situace. A ty jednoznačně nezvládá, ať se chválí, jak chce. Babiš totiž nezvládá ani tak banální krize jako jsou nepříjemné otázky novinářů, tak jak potom chce řídit krizi při pandemii?

Špokův blog je uzavřen výzvou: „NEDOKÁŽETE-LI POZITIVNĚ PŘILOŽIT RUKU K DÍLU, PROSÍM ALESPOŇ MLČTE“. To už tu ale bylo. Zemanovo „Shut up!“ je nezapomenutelné. Jenže mlčení znamená souhlas a nesouhlasit je jedna z našich skoro posledních demokratických svobod.

Nesouhlasím a proto se budu ozývat. Je mým nejhlubším přesvědčením, že to je sice to nejmenší, zato ale to nejmoudřejší, co můžu udělat.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama