Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

BABIŠOVI NEVOLNÍCI A JEJICH BOJ ZA „NAŠE LIDI“

Uplynulo jen nějakých čtrnáct dnů od bestiálního útoku ruského fašisty Putina na suverénní Ukrajinu a v české zaprděné kotlině se po prvotním šoku opět zvedla vlna odporného Babišova populismu.

Jeho nevolníci, sdružení do pofidérního spolku s názvem Hnutí ANO, se ochotně fotí u benzínových čerpadel, aby ukázali na zvyšujících se cenách pohonných hmot, jak současná vláda nedělá nic pro „naše lidi“, zato ochotně pomáhá uprchlíkům před genocidou na Ukrajině. To, že tím nepřímo podporují nálady proti běžencům, je jen vedlejší efekt Babišova kabaretu, ale řadí to ANO do jednoho šiku s nácky z SPD.

Vkrádá se otázka: Co je to za lidi, kteří na pozadí ruskými bombami vražděných civilistů, a ANO, i dětí, jsou schopni v žoldu trestně stíhaného dotačního podvodníka brnkat na nejnižší pudy xenofobie a zároveň tím vystavovat na odiv svoji tupost? Jsou opravdu tak hloupí, dobře zaplacení, nebo to dělají z přesvědčení?

Pokud by platil ten poslední předpoklad, tak zřejmě po více než třiceti letech tito duševní malorolníci (a bohužel jsou mezi nimi i vysokoškolsky vzdělaní lidé) nepochopili, že žijeme v demokratické zemi, kde stát je pro lidi servisní organizací. A jednou z jeho funkcí je starat se o ty, kteří jsou v nouzi.

Objevilo se zde už přes 200 tisíc utečenců před válkou, lidí ve zjevné nouzi, a členové hnutí ANO se zabývají tím, kolik je bude stát benzín, aby si mohli zajet do kilometr vzdáleného supermarketu plného zboží, nakoupit zbytečnosti („Bože můj! Už zase zdražili cigarety!“). Tato zvrácená lidská malost je typická pro oportunisty Babišova střihu a jeho ovce ze spolku „catch all“.

Pár set kilometrů od jejich benzínky umírají lidé pro nic za nic. Jen proto, že se fašistovi z Kremlu nelíbí, jak se jim daří vymanit se z jeho imperiálního vlivu, a členy Babišovy mafie zajímá cena benzínu!!!

Tím, že jsou tito tvorové ochotni snížit se k takové demonstraci své ubohosti, jako by říkali: „To ale nejsou naši občané, tak proč bychom se o ně měli starat? Starejme se o sebe!“. Slyšíte v tom, tak jako já, Okamuru?

Paradoxem ale je, že jsou to vesměs jedinci, kteří nejsou schopni se sami o sebe postarat. Potřebují hodného taťuldu, který je vede za ručičku, řekne jim, co mají dělat, říkat, jak se mají chovat. A on jim za to občas nasype pár drobků, aby jim zacpal ústa a nenapadlo je nedej bože samostatně přemýšlet. Oni jsou za to pak schopni před ním nedůstojně panáčkovat, jedno, zda se taťulda jmenuje Babiš nebo ÚV KSČ.

Bylo by zajímavé vidět, jak by se tito bojovníci za svoje plná panděra chovali, být oni v situaci nešťastných Ukrajinců. Není těžké si to představit. Byli by první, kteří by stáli s nataženou rukou a ječeli by, proč jim nikdo nepomáhá.

Přejme jim, aby se do takové situace nikdy nedostali, ale taky si přejme, aby se jim urychleně rozsvítilo v kebulích a aby prokoukli, jak s nimi jejich majitel orá a vláčí.

Reklama