Pamětníci si určitě vybaví situaci z roku 1988, kdy se francouzský prezident Mitterrand při státní návštěvě setkal s československými disidenty v čele s Václavem Havlem. Stranu a vládu to rozžhavilo do běla, to ale bylo asi tak všechno, co s tím mohla dělat.
Mitterrand byl vyslancem prohnilého západního imperialismu, který v očích komunistických papalášů neměl na práci nic jiného, než snahu zničit „mírumilovný socialistický tábor“.
Tato schůzka ale paradoxně dala papalášům zapravdu. Nedlouho na to se hliněný mýtus socialismu zhroutil, Václav Havel se stal prezidentem a komunisté šli „od válu“… No, oni šli od válu sice až po dalších třiceti letech, ale aspoň na oko se tenkrát vzdali moci.
Dnes se prezidentka Maďarska setkala s velkouzenářem a fabrikantem, poslancem Andrejem Babišem, který by se velmi rád stal prezidentem České republiky. Situace podobná roku 1988? Nemyslím si, přestože i on, tak jako komunisté tenkrát, pomalu a jistě ztrácí vliv, který si tady budoval celá dvě volební období.
Orbánovské Maďarsko, ač členská země EU a NATO se, jak známo, vyznačuje velmi silnou přilnavostí k imperialistickému Rusku a v Unii působí jako poměrně vlivná Putinova pátá kolona. Takže se zdá, že se vlastně svým způsobem taky jedná o jakýsi disent.
A bývalý práskač komunistické STB Babiš se zase netají svými sympatiemi k předsedovi maďarské vlády Orbánovi. Oba dva svorně svojí populistickou politikou podrývají demokracii, a autoritářské vedení státu po Putinově vzoru jim velmi imponuje.
Porážku v parlamentních volbách Babiš dodnes nezkousl a i v tak těžké době, kdy se po více jak sedmdesáti letech opět válčí v Evropě, se nestydí pokračovat ve svých nebezpečných populistických hrátkách, aby co jak nejvíce podkopal snahu současné vlády o nápravu jím zdevastované země. Setkání s prezidentkou Maďarska by tak rád prezentoval jako projev disidentství.
Jeho Karavan tour českými a moravskými luhy a háji jen tak, aby se pozdravil s občany (v žádném případě nevede prezidentskou kampaň!), je asi také takovým projevem odporu. Hlavní rozdíl proti roku 1988 ovšem tkví v tom, že Babišovy „disidentské“ aktivity nechávají vládu naprosto v klidu.
A tak si snad jenom připomeňme, že před prohranými parlamentními volbami ho také přijel podpořit Maďar. Tenkrát to byl premiér Orbán. A jak to dopadlo? Babišovi zbyl místo Strakovy akademie pojízdný bydlík.
Doufejme tedy, že i na prezidentské volby bude mít maďarská podpora stejný vliv, a že cesta „disidenta“ Babiše na Hrad bude mít opačný směr, než tomu bylo u disidenta Havla.
Pro pořádek: Cesta Václava Havla na Hrad směřovala z vězení.
