Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

NEŽ SE NADĚJEŠ, JSI PO KRK V BAHNĚ

První den ve slatinných lázních probíhal poněkud nestandardně. Člověk je naladěn do módu POHODA. Po čtyřhodinové cestě autem absolvuje přijímací kolečko Recepce – Sesterna – Lékařské vyšetření – Načasování procedur a … zjistí, že za deset minut má ležet v bahenní lázni.

Šok! Je přece třeba se nejprve ubytovat, vybalit kufry, seznámit se s prostředím (rozuměj, zajít na pivo), a ono bác! Do vany s bahnem!

Jak tam tak stojím nahý v převlékací kabince, vzpomenu si na obrázky Božského ještě z doby, kdy to tady měl všechno pod palcem, po krk ponořeného v podobné vaně. Otázka „A neležel tady náhodou Babiš?“, se vkrádá na mysl, ale nakonec nezazní. Ne, že bych byl povznesen tím, že bych sdílel stejné bahno jako 25085, právě naopak, asi bych se cítil poněkud nesvůj, zda by se tím na mě nemohl přenést jeho modus vivendi. Takže, asi lepší nevědět. Myšlenka je přerušena oznámením lázeňské: „Pozor, klouže to“.

Celé to znejistění ale začalo o něco dříve. Na psychiku lázeňského šviháka nepůsobí příliš povzbudivě, když vám vyšetřující lékař přidá k vašim čtyřem ortopedickým diagnózám ještě další tři interní, čímž se z vás pokouší vyrobit hypochondra.

Ne! Nesmí se mu to podařit! Budu vzdorovat až do zničení těla! Toto přesvědčení vás samozřejmě rychle opustí a začnete přemýšlet o tom, co všechno budete pro své zdraví dělat po návratu z lázní. (Blbost! Nezačnete, nejste přece žádný hypochondr.)

Další ranou do vazu pro vaši duševní pohodu je informace, že procedury probíhají i o sobotách, takže vaše plány na bohatý víkendový program rázem berou za své. Jo hochu, žádná flákárna, pěkně makat! V tělocvičně, v bazénu, v bahně. Vaše představa o třítýdenním flámu tak dostává dost na frak. Ale co, při vědomí, že odsud budu odjíždět jako nový člověk, jsem ochoten to vytrpět. Co jiného mi taky zbývá, že?

Kýžené seznamování se s prostředím tedy nastává až navečer. A ani v hospůdce nejsem ušetřen překvapením. Štamgasti u vedlejšího stolu hodnotí postup prací na výstavbě parkoviště naproti vašeho penzionu (kde jste mimochodem předpokládali, že si přímo pod okny zaparkujete auto), přičemž se dozvíte, že při výkopových pracích tam našli osm mrtvol. Nejspíše sebevrahů, neboť se buduje vedle hřbitovní zdi. Takže, jak říká klasik: Samá pozitiva a sociální jistoty.

A to je teprve začátek!

Reklama