Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

PUTINOVA PROHRANÁ VÁLKA

Vladimír Putin a jeho jestřábové nemohli vymyslet nic horšího, než vyjet se svojí armádou na Ukrajinu.

Člověk nemusí být žádný vojenský expert, aby podle prozatímních výsledků „speciální vojenské operace“ viděl, že se stalo něco, co nikdo z ruských stratégů asi nečekal. A teď není řeč o nárazu na obrannou zeď Ukrajinců. Řeč je o schopnosti vůbec vést moderní válku.

NATO a USA ani příliš nepotřebují výzvědné služby, aby viděli „připravenost“ ruské armády. Jistě, v záloze jsou speciální jednotky, které asi do bojů ještě plně nezasáhly, ale Kreml jich zřejmě nemá tolik, aby si podrobil Ukrajinu, zemi zhruba velikosti Texasu, natož, aby vedl válku na větším území, řekněme v celé Evropě. To je teď nad slunce jasnější. Stále zřetelněji tak vystupuje na povrch i fakt, že vítězství Rudé Armády ve 2. světové válce by bez materiální a finanční podpory Západu vypadalo poněkud jinak.

Ukazuje se, že množství tun pojízdného železa už dávno nerozhoduje o výsledku války. Efektivita samonaváděcích protitankových systémů, chytrých dronů, vyráběných třeba v Turecku (sic!), spolu s masivní podporou napadené země doslova celým světem, je zjevná.

Zkrátka, Putin a jeho boys pokračují ve druhé světové, zatímco obránci s nimi vedou už třetí světovou. Rus předvádí jen neohrabanou, hrubou sílu a schopnost bezohledně ničit vše, co se mu postaví do cesty, a proti němu stojí vyspělé technologie, schopné s centimetrovou přesností ničit jeho těžkou techniku.

Vybombardované domy a vojenské základny jsou sice ve válce obvyklé, ale vzhledem k vyzrazeným strategickým plánům této „operace“, kdy mělo jít o maximálně týden trvající „Blitzkrieg“, je to výsledek prachmizerný. Koneckonců připomeňme si, jak dopadl se svým Blitzkriegem Hitler.

Ukrajina se zatím jen brání, na nic jiného zřejmě nemá síly, ani prostředky. Nelze ale nevidět, jak je její obrana efektivní. Co by Rusové dělali, kdyby na ně někdo opravdu zaútočil? Jak by dopadla jejich Potěmkinova armáda, která, když útočí, má obrovské problémy se zajištěním logistiky, jejíž vojáci jsou hladoví, dochází jim pohonné hmoty a vodka?

Ničit, ničit, ničit. To je současná strategie Ruska na Ukrajině. Válka je ale vyhraná, až když na dobyté území vstoupí noha vítězného vojáka a následně se na tomto území může dlouhodobě udržet. A pokud by Putin, nedej bože počítal s řešením formou jaderných zbraní, ani pak by nemohl mluvit o vítězství, neboť by mu zamořené území nebylo k ničemu, a ani by nebylo příliš rozumné ho fyzicky obsazovat.

Už dnes je jasné, že na Ukrajině ho nečeká nic dobrého. Hajlující davy vděčných krasavic v krojích, s kyticemi šeříků, vrhající se do náručí chrabrých „osvoboditelů“ se nekonají a konat nebudou. Spíše lze očekávat dlouhý asymetrický boj menších skupinek odporu či jednotlivců, kteří budou systematicky, nebo i náhodně sabotážemi nebo ručními protitankovými zbraněmi vyrábět z ruských tanků a obrněných vozidel hromady nepoužitelného železného šrotu.

Je smutné, že při tom umírají a ještě asi dlouho budou umírat lidé na obou stranách. Ještě smutnější ale je, že Putinovi jsou životy jeho vojáků naprosto lhostejné. I v tom je rozdíl mezi barbarským, v hlubokém středověku mentálně uvízlým Ruskem a doposud hrdinně se bránícími civilizovanými Ukrajinci. Ti si svých padlých nesmírně váží, zatímco ruská armáda své mrtvé ani nesbírá.

Rusko zatím dává najevo svou převahu ze vzduchu. Podle posledních zpráv se ale chystá na Ukrajinu dodávka protileteckých systémů z USA a Slovenska. To bude další hřebík do Putinovy rakve, a ani nebude potřeba vyhlašovat bezletovou zónu.

Co kremelští stratégové ještě víc, než hrdinný odpor Ukrajinců podcenili, je podpora napadené země z celého světa. Dodávky zbraní, dobrovolníci, tvrdé ekonomické sankce, to vše vede k absolutní izolaci Ruska od civilizace. Je nepochybné, že ekonomický a hospodářský bankrot Ruské federace je neodvratný. Otázka nezní zda, ale jak brzy přijde.

Jakkoliv bude Putin do světa vytrubovat vítězné fanfáry, tato válka skončí jeho velikou a ostudnou porážkou. On ji vlastně prohrál už teď. Člověka s jen trochu fungujícím mozkem musí napadnout otázka: Proč to dělá? Odpověď bychom asi museli hledat hluboko v ruské historii.

To už je ale na jinou a mnohem fundovanější úvahu.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama