Zajisté znáte bezmála dvě stě let starý příběh H. Ch. Andersena o marnivém císaři, jehož dva tkalci podvedli a předstírali, že mu tkají, šijí a nakonec i oblékají nové šaty, které ale vidí jen ten, kdo je poctivý a chytrý.
Císař byl ovšem úplně nahý. Jelikož sám žádné šaty neviděl a nechtěl to přiznat, aby nevyšlo najevo, že je podvodník, a navíc hloupý, předstíral i on, jak se mu šaty líbí a nakonec v nich kráčel ve špalíru svých poddaných.
I ti znali legendu o tom, kdo může císařovy nové šaty vidět, a tak pokrytecky jeho oděvu provolávali slávu a obdiv. Až malé, bezelstné dítě zvolalo: „Císař je nahý!“. Postupně se k němu přidal i dav, který jak šlehnutím kouzelného proutku otočil o 180 stupňů, začal se smíchy popadat za břicha a volal „Císař je nahý, císař je nahý…“.
A císař? Přestože pochopil, že všichni mají pravdu, pokračoval ve své promenádě, jako by se nic nedělo. Odmítal si připustit, že není poctivý, ani chytrý a raději věřil tomu, že všichni ostatní jsou podvodníci, kradnú a sú hlúpí. Zda při tom ještě i něco volal, třeba, „Nikdy něodstúpím, nikdy, nech si to všetci pametajú!“, nebo „Pravda a láska, něch idú do pi.e“, to už legenda neříká, i když je to pravděpodobné.
Dnes jsou císařové bohužel na vymření. Máme ale premiéry a prezidenty. Běhají po světě nazí, vykřikují, jak všetci kradnú, nebo jaká část národa je debilní, zatímco oni se svojí genialitou propracovali až do vysokých funkcí.
Nepochybně si i oni někde v koutku duše uvědomují, že skutečnost je jiná a že své šaty nevidí právě proto, že jsou podvodníci a hloupí lháři. Jejich psychická porucha jim ale nedovoluje si to veřejně přiznat, a tak se pokoušejí svoji duševní a morální nahotu zakrýt, tu nabubřelými řečmi a urážkami, tu společnými fotografiemi s lidmi, kteří opravdu něco dokázali, ať už jsou to sportovci, umělci, nebo skuteční státníci.
Někteří jim slouží jako ony pověstné fíkové listy dobrovolně a s nadšením, jiní z nevědomosti s kým mají tu čest, mnozí z vlastní hlouposti.
„Císař je nahý“, přidává se stále více a více lidí k onomu nevinnému dítěti. Naposledy to byla například herečka Eliška Balzerová nebo houslový virtuóz Pavel Šporcl.
Hledání fíkových listů nahými státníky je stále intenzivnější, zběsilejší, až nakonec chtějí využít k zakrytí své nahoty i ony samotné odpůrce. A tak se stalo, že Andrej Babiš zve na schůzku Pavla Šporcla. Nepochybně proto, aby soustředěně naslouchal jeho názorům a poté se jimi i řídil.
Nikoliv, Babiš se chce jen vyfotit s dalším úspěšným člověkem, stejně jako Zeman s anglickou královnou, aby si ve svém světě, ač naprostá nula, připadal stejně významný a stejně úspěšný jako oni.
Nezbývá, než doufat, že jako si houslový virtuóz dovolil veřejně deklarovat, že císař se mezi námi promenáduje v morálním negližé, uvědomí si zároveň, že je pod jeho důstojnost být použit jako fíkový list pro císaře, kterého nejspíš jeho lid brzy svrhne do propasti dějinného zapomnění.
Byla by škoda vyměnit svůj kredit špičkového umělce za roli Babišovy onuce, pane Šporcle. On je totiž, ten nahý camprlík, dobře vidět i přes to listí.
Jeden kdysi špičkový hokejista by mohl vyprávět. Kdyby to tedy uměl.
