Vyhladovět Senát nebo zrušit Ústavní soud. Toto prosím vyslovil prezident demokratického státu, prezident České republiky, na adresu institucí, které ještě jako jedny z posledních u nás chrání zbytky demokracie. On sám po ní šlape, kde může a premiér mu v tom vydatně pomáhá. Jen tím odhalují svou pravou tvář. Dovolím si tvrdit, že to u Zemana není momentální úlet, ale dlouhodobý trend. Od roku 1989 jsme neměli v čele státu člověka s takovou touhou po autoritářství.
Poslední události ukazují, proč Zeman tak nenávidí Ústavní soud. Zákon proti střetu zájmů, který se novinářskou zkratkou nazývá Lex Babiš, a který Parlament schválil z důvodu obludného střetu zájmu oligarchy Babiše, toho času ve funkci premiéra země, tak tento zákon právě Zeman a s ním poslanci hnutí ANO (dnes už by možná bylo lepší napsat „sekty ANO“) napadli u Ústavního soudu. Tedy především jednu jeho část, která by omezovala Babišovo vlastnictví médií ve funkci premiéra. Byl to už druhý Zemanův pokus poté, co ho nejprve vetoval, ale Parlament naštěstí jeho veto přehlasoval.
Ústavní soud dnes vydal usnesení, ve kterém se praví, že zákon je v pořádku, a že člen vlády tedy nesmí vlastnit média: „Členové vlády nemohou provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk“. Zákon zároveň znemožňuje firmám, v nichž mají členové kabinetu nejméně čtvrtinový podíl, aby se ucházely o veřejné zakázky. Zeman zuří, Babiš fňuká, mele cosi o porušení jeho lidského práva na soukromé vlastnictví a tvrdí, že se tímto usnesením nic nemění. Každý podle své nátury.
Dle nich je to ale zajisté důvod ke zrušení Ústavního soudu. Při podrobnějším pohledu zjistíme, jak křehká je tato faktická opozice proti autoritářským tendencím. Že vlastně jen pár osob, členů Ústavního soudu nebo senátorů, drží na řetězu dva vzteklé vlčáky, kteří by si tu chtěli vytvořit soukromou gubernii po vzoru svého ruského guru. Babiš je sice v kritice poněkud zdrženlivější, protože … veřejné průzkumy. Zato Zeman napíná ten řetěz na maximum. Jeho už žádné veřejné průzkumy nemusejí zajímat. Co se prezidentování týká, má to spočítané. Tento rozsudek je tedy svědectvím toho, jak důležité jsou u nás instituce chránící demokratické principy.
Špičkový novinář, pan Jan Moláček vydal text, který je sice trochu na jiné téma, ale mě tam zaujala právě tato pasáž: „Pokud to ale takto zůstane, budou pojistky jako zastupitelský princip, média, ústavní soudy apod. terčem tak razantního odporu, že postupně zmizí ony a liberální demokracie s nimi, jak můžeme v přímém přenosu sledovat v Maďarsku a Polsku.“ Mimochodem, jiný špičkový novinář, komentátor Alexandr Mitrofanov nazval tento článek textem roku a na základě tohoto jeho hodnocení jsem si ho přečetl i já. Vřele doporučuji i vaší pozornosti.
Vraťme se ale k obraně demokratických institucí u nás: Chraňme jejich existenci, a pokud bude třeba, tak i občanskou neposlušností, dokud se autoritářům ještě nepodařilo je paralyzovat. Jinak tady nastoupí režim ne nepodobný tomu ruskému. A to už tu bylo.
Bohužel toto ale nechápe poměrně významná část spoluobčanů s volebním právem, a proto máme ve vedení země to, co máme: Zemana a Babiše, dva největší škůdce za posledních třicet let.
