Andrej Babiš začal svoji pouť politikou někdy před rokem 2011, přičemž musel notně změnit styl svého života a částečně se přesunout ze světa šedé ekonomiky do světa poněkud více nasvíceného reflektory veřejného mínění. Celá doba jeho působení v politice je jednou, nikdy nekončící předvolební kampaní, pojatou jako velká marketingová show.
Z podsvětí si s sebou přivedl soukmenovce z bývalé StB, nyní sdružené do nejrůznějších mafiánských a polomafiánských struktur. Část z nich rozmístil na důležitá i méně důležitá místa ve státní správě. Tím se zabýval především v době, kdy byl „jen“ ministrem financí. Tam měl také neomezený přístup k informacím o svých byznysových konkurentech a nástroje k jejich rádoby legální likvidaci.
Třetím jeho zájmem pak bylo hrnutí veřejných peněz směrem k firmám, které ovládá, sdruženým pod názvem AGROFERT, a v neposlední řadě se věnoval rozhazování našich krvavě zaplacených daní skupinám voličů, kteří mu měli zajistit pokračování tohoto kobercového drancování země a hlavně beztrestnost.
V době jeho druhého angažmá v politice, to už byl premiérem, se o tyto voliče mohl v pohodě opřít, stejně jako o zajištěný týl, který budoval předchozí čtyři roky, a který teď už jen zpevňoval. Funkce ho zajímala jen potud, pokud vyhovovala jemu a jeho byznysovým zájmům.
Takže vůbec nebylo důležité, o čem se na tom kterém mezinárodním summitu jedná. Mnohem důležitější bylo s kým se tam vyfotit a s kým jít na večeři. Celé premiérství pojal především jako obrovský marketing pro sebe, a tedy opět pokračování předvolební kampaně.
V úřadě se příliš nevyskytoval. Zemi řídil přes mobilní telefon, což je mimochodem jediné moderní elektronické zařízení, které snad trochu ovládá. Důležitější, než odpovídat na interpelace ve Sněmovně, bylo natáčet Čaulidi, a tam se chválit, lhát a mezitím občas fňukat, jak mu všichni ubližují. Takováto póza neomylně zabírá na všechny, kteří se cítí podobně ublíženě, do kteréžto situace se většinou dostali především vlastní vinou.
Marketing, jak známo, obvykle slouží k prodeji nějakého zboží. Tady se nám ovšem nabízí produkt značně prohnilý, řekli bychom silně fejkový. Něco jako naleštěné, předražené a obvykle úplně obyčejné hrnce na vaření.
Pak se ale něco zadrhlo. V posledních volbách se ti voliči, kterým se tento způsob politiky už značně zajídal spojili, a uřvaného hokynáře i s jeho kastróly vypráskali. Ne sice úplně, ale aspoň tak, že se nedostal k žádné vysoké funkci.
Po prvotním zděšení se tento velmi odolný tvor rychle oklepal a neomylně pokračoval v prodeji sebe sama. Vždycky se totiž najdou nějaké ty volby, ve kterých se dá kandidovat, a tentokrát jsou v dohledu ty prezidentské.
A tak si pořídil obytné auto, se kterým objíždí české a moravské návsi, aby tam rozdával svoje lži s nadějí, že všichni ti, kteří mu k tomu tleskají, ho zase vynesou někam nahoru. Že při tom zanedbává svoje povinnosti poslance, neúčastní se jednání sněmovny, naopak ji před svými ovečkami dehonestuje řečmi o žvanírně, už jaksi patří k povaze zboží, které nabízí.
Andrej Babiš má ale problém. Kdyby se věci vyvíjely podle scénáře nalajnovaného jeho marketéry, naparoval by se dnes vedle evropských lídrů v Bruselu, nechal se s nimi fotit a dvakrát denně by v televizi blábolil něco o tom, jak a co všechno on osobně v EU zařídil. Pravda, zkusil se tam vetřít, ale vytěžil z toho jedno selfíčko s Macronem a fotku s europoslankyní Charanzovou, která to má beztak přikázáno v nevolnické smlouvě s ANO.
No, a pak místo summitu s evropskými prezidenty a premiéry šupky, dupky zpět do karavanu na summit s dědečky a babičkami na návsi o tom, jak je on nejlepší a nejublíženější. Nic moc úspěch, řeknu vám.
Když k tomu připočteme připravovanou podzimní nepříjemnost se soudním líčením ve věci pravděpodobných podvodů s dotacemi na Čapím hnízdě, musí mít pan trestně stíhaný poslanec hlavu dost v pejru. Ale jen ať má!
Kontaktní předvolební kampaň je sice účinná, ale do voleb je ještě daleko a stát se může cokoliv. Tak si počkejme, jaká nová čísla ještě cirkus KARAVAN a jeho principál nacvičí. Nezbývá mu totiž, než přitlačit na pilu a doufat, že „nepřepálil start“.
A těm, kteří už ho mají tak akorát dost, nezbývá, než mu ve volbách ukázat, že přepálil.
