Na Twitteru se rozvinula zajímavá debata o Babišově PR týmu pod vedením Márogděstě Prchala a jeho podílu na současném stavu naší země.
Jak už to tak v diskusích bývá, jsou na to názory dvojího druhu. Jedni tvrdí, že špičkový pracovník v oboru, což Prchal nepochybně je, se nemusí ohlížet na důsledky své práce. Hlavně, když dobře prodá „produkt“.
Osobně se kloním spíš ke skupině, která zastává názor, že nastavení nálady ve společnosti není „produkt“, ale sociální kategorie, kde by měla platit jistá morální pravidla. Babiš Prchala nepochybně bohatě platí pro jeho schopnosti ovlivňovat prostřednictvím sociálních sítí veřejné mínění, vytvářet pocit, jak se sám vyjádřil v Respektu. Že tím devastuje stát a ničí demokracii, je mu docela jedno. Hlavně, že se „produkt“ dobře prodává.
Pokud se dá věřit vyjádřením lidí na Twitteru, má Prchal dost velký problém s vlastním egem. Stejně tak ale Babiš. Na České republice v praxi vidíme, co se stane, když se spojí takovíto dva zamindrákovaní jedinci a hromada kdovíjak získaného majetku. Tato toxická kombinace způsobí rozklad morálních hodnot, až skoro rozklad země.
Myslím si, že skutečnost, že Prchal jen „dělá dobře svou práci“, ho neopravňuje k tomu, aby držel u moci bezskurpulózního, prolhaného predátora s více než podivnou minulostí. Prchalovy lži, neb Babišovo PR jsou jenom lži, něco jako „Bakterie vás ohrožují, a proto si nutně musíte koupit náš čistící prostředek“, pak přebírá méně bystrá polovina obyvatelstva, a možná i dvě třetiny, jako tu jedinou, nezpochybnitelnou pravdu.
Na rozdíl od Prchalových zastánců, kteří „… ale v žádném případě ho neobhajuji…“, si myslím, že sebevětší výše odměny není důvodem k tomu, aby člověk klesl na morální dno, kdy zpovzdálí s úšklebkem na tváři sleduje, jak se mu daří štvát lidi proti sobě a rozkládat společnost. Asi jako když Nero prý sledoval požár Říma, který sám nechal zapálit. Použiji svoji repliku z Twitteru: „Kdyby tu díky činnosti Prchalova PR týmu vypukla občanská válka a lidi se tu navzájem vraždili, mnul by si ruce, jak dobře dělá svou práci?“
Vím, peníze a morálka nikdy nešly dohromady. Znáte to: „Peníze kazí charakter“ nebo „Pecunia non olet“. A Honoré de Balzac do toho šel ještě razantněji: „Za každým velkým majetkem se skrývá zločin.“ Přesto chci věřit, že jednoho krásného dne budou tito „inženýři rozkladu“ pohnáni k zodpovědnosti jako spoluviníci, přestože budou tvrdit: „Já nic, já Prchal.“
Naivní představa, že ano?
