Milé děti,
V jedné velké továrně připravovali z nepříliš kvalitního těsta a pančované marmelády koblihy. Mezi nimi se jednoho dne urodil i náš Koblížek.
Když ho usmažili na veliké pánvi, hodili ho i s ostatními koblihami do veliké krabice a krabici dali do velikého auta. Tam už byla spousta dalších krabic s mnoha dalšími koblihami. Koblížkovi bylo v bedně těsno, lepily se na něho ostatní koblihy a to mu nebylo moc příjemné. Bylo mu horko, neměl co dýchat a hlavně nevěděl, kde ta cesta skončí. Ptal se, ale ani ostatní koblihy to nevěděly.
Cesta byla dlouhá a úmorná. Nakonec se ale přece jen dočkal. Jeho bednu vytáhli z auta a otevřeli. Koblížkovi bylo trochu divné, že není v krámě, ale na ulici, ale nezabýval se tím, protože z marmelády v jeho útrobách mu bylo nevolno.
Jakýsi chlap začal koblihy jednu po druhé vytahovat z krabice a nějakým divným jazykem je nabízel kolemjdoucím. Říkal u toho divné řeči, jako, že bude líp, že to všechno zařídí a aby ho volili. Koblížek tomu moc nerozuměl, ale potěšilo ho, že bude líp. Těšil se, že se mu konečně uleví, protože ta marmeláda byla fakt hnusná.
Konečně přišla řada i na něho. Ten divný chlap ho vytáhl z krabice a flákl s ním do sáčku, až z něho vyhřezlo trochu marmelády. A se slovy: „Volte ANO“ ho podal nějaké divné ženské. Ta zavýskla radostí, ani nepoděkovala, a se slovy „My vám věříme, pane Babiši,“ si odnesla Koblížka domů, kde ho snědla.
Ten se najednou ocitl v naprosté temnotě. Kolem něho plavaly v páchnoucí tekutině kousky Kosteleckých uzenin a sem tam i kus masa z Vodňanského kuřete. Prostředí to bylo velmi agresivní, Koblížek se začal pomalu rozkládat a bylo mu ještě hůř, než předtím. Marmeláda se roztekla všude kolem, pálila ho a i on postupně začínal zapáchat.
„Tak jestli je tohle to Bude líp, tak chci okamžitě pryč! Ale bohužel, cesty zpátky nebylo. Naopak, Koblížka spolu s ostatní hmotou tlačila jakási neviditelná síla někam dozadu. Postupně, jak se pomalu rozkládal, začínalo mu všechno být tak jaksi jedno. Brzy už se skoro nedalo rozeznat, co je Koblížek, co Vodňany a co Kostelec. Zároveň se celá ta beztvará hmota dostala do jakéhosi tenkého potrubí a postupovala někam dále. Koblížek ale stále věřil, že bude líp. Už mu totiž nic jiného nezbývalo. Nechal se unášet tím tlakem a doufal.
Za několik hodin tlaky zesílily, až se to skoro nedalo vydržet. A nakonec, za takových nějakých podivných zvuků – náhle světlo! Koblížek spolu s ostatními spadl do jakési nádoby naplněné vodou: „Pomóóc, neumím plavat!“. Nikdo ho ale neposlouchal. Místo záchrany na něho pustili ještě více vody, která ho spláchla znovu někam do tmy.
A to je konec pohádky, milé děti. A poučení? Nevěřte křiklounům, kteří vám slibují nemožné. Jen vás zneužijí ke svému prospěchu, požvýkají a pak vás spláchnou do septiku.
Tak dobrou noc.
