Rozmohl se nám tu takový nešvar. Skoro každý, kdo je momentálně u politického lizu, si dělá vlastní zahraniční politiku. Jako bychom ani nepotřebovali ministerstvo zahraničí. A přitom šéf tohoto resortu, ač člen téměř mrtvé strany, patří mezi vládní smečkou k těm kompetentnějším. Aby bylo rozuměno, nejedná se mi o názory politiků a jejich kontakty se zahraničními partnery stejného smýšlení. Jedná se o rádoby oficiální akce oficiálních představitelů, ale tak jaksi na vlastní pěst.
Jak to probíhá? Tak třeba komunistický poslanec Ondráček (O, jako obušek): Ten si prostě zajede do jakési Putinem ustanovené Srandarepubliky a nechá se tam vítat jako oficiální státní delegace se státní vlajkou a hymnou. Jiný potentát (však víme který) provádí svou vlastní „ekonomickou diplomacii“ v hlubokém předklonu směrem k východním autoritářským režimům. Tedy přesně naopak, než kam by naše zahraniční politika měla směřovat.
A vrcholem je drzost komunistů, jejichž předseda a první místopředseda Sněmovny zasílá z titulu své funkce iráckému parlamentu oficiální dopis, zda tam chtějí naše vojáky. Samozřejmě, že při tom obešel Ministerstvo zahraničí. A ta drzost je až tak velká, že konzultace o našich zahraničních misích vedl předseda vlády s KSČM privátně, opět bez účasti ministerstva. Jak známo, komunisté postavili svou politiku na vydírání Andreje Babiše a zatím se jim to náramně daří. Estébáci rozkládají vlastní vládu.
Kotníky také ministru zahraničí systematicky okopává ODS, konkrétně jakýsi Zahradil, který je pověstný svým pliváním jedovatých slin všemi směry ze zákrytu svého teplého místečka poslance EU. Prostě se jim všem nelíbí, jak se ministr Petříček snaží držet opratě toho našeho zdivočelého potahu jedině možným správným směrem, který jsme si zvolili po roce 1989.
A předseda vlády? Místo snahy o spolupráci s Unií, jejímiž jsme řádnými členy, pod pláštíkem Visegrádu, neustále EU špiní, protože cítí, že část jeho voličů si to přeje. Jiný důvod k tomu nemá. Pro něho je totiž zahraniční politika jen balvan na noze, který ho zdržuje od jeho soukromých ekonomických zájmů, kvůli kterým vlastně vůbec nechtěl jít do politiky. Nejdůležitější je nechat se vyfotit s předními světovými a evropskými lídry. Jinak v mezinárodní politice naprosto netuší, která bije. Což koneckonců platí i v jiných oblastech.
Náš stát, který má vystupovat jako silná, sebevědomá instituce, nikoliv jako politická divize Agrofertu, je tímto pro naše partnery (a teď myslím ty skutečné partnery v EU a NATO) naprosto nečitelný. Na jednu stranu jsme členy NATO, na druhou stranu, oficiální činitel veřejně zpochybňuje naši účast v misích, která z tohoto členství vyplývá. A jiný pomatenec si navzdory sankcím EU nechává vzdávat hold v jakési nikým neuznané Putinově separatistické městské republice. O Zemanových aktivitách směrem k Rusku a Číně ani nemluvě.
Čím nebo kým, je to umožněno? Jednoznačně je to důsledek postupného, zato velmi intenzivního oslabování vlivu státu v zájmu soukromých aktivit majitele korporátu a jeho poskoků. Druhým faktorem pak je samolibost a pomstychtivost jednoho poťouchlého starce, kterého vynesly do nejvyšší státní funkce intriky a lži.
Každý povoz může mít odjakživa jen jednoho vozku. Pokud jich ale naše spřežení bude mít více, a ti navíc budou chtít jet každý jiným směrem, nehneme se z místa.
Ať si prchalovsko-babišovská propaganda říká co chce, v EU jsme brzdou, nikoliv tahounem.
