Témat ke komentování je v poslední době tolik, že člověk neví, čeho se dříve chopit. A než se rozhoupe, už čte komentáře profesionálů, kteří to, co by chtěl napsat, podají daleko lépe a hlavně fundovaně.
Dnes jsem ale našel něco, k čemu se nedá mlčet. Nebudu nic předstírat, takže to vybalím hned naplno. Tento článek napsal člověk, kterého znám a hlavně znám jeho profesionální kariéru, můj příbuzný.
K profesi hoteliéra se propracoval doslova od plotny. Prošel provozy v cizině, velkými i malými hotely, učil se jazyky. Postupoval tou profesí krůček po krůčku, až se propracoval tam, kde je. Proč to tu tak rozepisuji? Udělal jsem jednu chybu: Nahlédl jsem do diskuse pod článkem. A padla na mě tíseň!
Jsem asi naivní, ale nevěřil bych, kolik zloby a závisti je mezi lidmi. Jak nenávistně dokážou psát o člověku, kterého neznají, o článku, který zjevně ani nečetli a o oboru, o kterém nemají ani páru.
Dočtete se třeba, že lepší je za cenu jednoho piva v hotelu, dát si čtyři lahváče v garáži a ještě si u toho můžete zakouřit. Je možné, že je mezi námi tolik lidí, kteří nevidí dál, než ke dveřím té své garáže? Je to smutné čtení. Pokud na to máte náladu, nahlédněte tam.
Míváme ve zvyku svalovat vinu za dnešní tristní stav společnosti na politiky. Po přečtení takových ohlasů člověk pochopí, že tomu tak docela není. Zeman, Babiš, Okamura nebo Klausové a jejich řídící důstojníci kdovíodkud z Východu, jen šikovně využívají nálad, vybudovaných mezi lidmi za 40 let pobytu v prostředí „rovnosti“. Úspěch se opravdu neodpouští a soused si na to svoje lepší auto, než máme my, musel zákonitě nakrást.
Slýcháme, že s názorovými oponenty máme diskutovat, a ne je urážet. Ale proč? Proč nechat urážet slušného člověka, který se pílí a svými schopnostmi vypracoval k úspěchu? Zkoušel jsem diskutovat mnohokrát. Vždy neúspěšně. Takže ode dneška už dost!
Tohle, prosím, není povyšování se nad někoho. To je strohé konstatování: S póvlem se nediskutuje!
