Když se z tajného stane veřejný, je to vždycky podivné.
Vzpomeňme na policejního agenta Bretschneidera z Dobrého vojáka Švejka v nezapomenutelném podání Františka Filipovského a jeho poznámky na manžetě, který pak nadšeně Švejka doprovázel při jeho tažení na Bělehrad. Tenkrát ho dav po odtajnění zlynčoval. Dnes to mají profláknutí tajní jinak. Místo lynče je čeká jásající dav.
Poté, co si tajný (no dobrá, skoro tajný) Šlachta založí vlastní hnutí a začne do éteru vykřikovat, jak to tu dá všechno do pořádku, najdou se čtyři procenta voličů, kteří mu skočí na špek. Nezajímá je, že to byl především on, kdo svým „kabelkovým převratem“ pomohl do premiérského sedla Babišovi.
Růst Šlachtových preferencí je hodně velkým nebezpečím, které současná parlamentní opozice dost podceňuje. V čem to nebezpečí spočívá?
Tak za prvé: Šlachta nesporně ví o zákulisí politiky a politiků věci, které by se na veřejnost asi neměly nikdy dostat. Jinými slovy zřejmě „drží pod krkem“ nejednoho současného politika.
Že jsou to třeba utajované skutečnosti? Ale jděte! Jakápak tajemství, když například na Hradě máme přímou linku do Kremlu a ve Sněmovně sedí další kremelští přisluhovači. A únik informací je u nás už dlouho politickým folklórem.
Za další: Jak už bylo řečeno, Šlachta pomohl vyhrát volby současnému politickému bambulovi, který se rozhodl zřídit stát jako nepřátelskou firmu. To je skutečnost, ať si plukovník říká, co chce.
A konečně za třetí, a to je nejvážnější hrozba, staví se stejně jako Babiš, do pozice Spasitele, který to tu teď mávnutím proutku dá do pořádku. A toto oslovuje čtyři procenta voličů! Do potřebných pěti má zhruba ještě čtvrt roku čas, takže dosažení této mety a obsazení několika křesel ve Sněmovně by pro něho neměl být až takový problém.
A co bude pak? Uvážíme-li, že lidé, kteří hledají spásu, protože už je třeba přestal bavit Babiš, jehož předtím s největší pravděpodobností sami zvolili, teď znovu skáčou na tu samou vějičku mesiášství, tak Babišova ztráta, kterou nejspíš ve volbách „utrpí“, bude nahrazena Šlachtou. A oni se tak obloukem s nadšeným kvikotem vrátí pod „ochranná křídla“ lháře, demagoga a podvodníka.
Ať už fintu s Přísahou vymyslel kdokoli, z politického hlediska byla geniální! Člověk bez závazků, momentálně i bez úvazku má dostatek času, aby objížděl republiku a dělal černou práci za Babiše. A naivní dav běží za ním, aniž by dohlédl případných následků.
Když k tomu připočteme zisk deseti a více procent Okamurových hnědáků a tuhle bramboračku zamícháme, budeme mít po volbách nejspíš opět vymalováno. Do rudohněda.
A opozice? Ta se opájí svými bláhovými představami o sestavování vlády. Jak, že začíná ta písnička Jiřího Schelingera?
„Ještě spí a spí a spí zámek šípkový…“
