Reklama
 
Blog | Jiří Karásek

MÝTUS O POTRAVINOVÉ SOBĚSTAČNOSTI

Tak to tu máme zase: „Jsme závislí na dovozu potravin, ostatní státy k nám vozí podřadné šunty, zatímco doma si prodávají lepší kvalitu, a proto musíme být v potravinách soběstační…“ a tak dále.

Musím se přiznat, že když jsem osobně zažíval v devadesátkách ten sešup zemědělské výroby, byl jsem také zděšen. Jenže už tenkrát jsem si všiml, že za tím vším halekáním jak je naše zemědělství skvělé a jak ho Evropa (tenkrát ještě nikoliv EU) chce z konkurenčních důvodů zlikvidovat, byla zemědělská lobby složená z bývalých komunistických předsedů JZD, agronomů a zootechniků typu Faltýnka nebo Tomana, kteří v tichosti skupovali krachující JZD, statky, stáje, zemědělskou půdu a od restituentů za babku pozemky v těch nejlukrativnějších destinacích.

Už tenkrát bylo jasné, že je něco špatně. No, a pak, po našem vstupu do EU, zavětřili příležitost bezpracných zisků z dotací a naběhli ještě spekulanti Babišova typu. Všichni bez jakéhokoliv vztahu k půdě nebo zemědělství vůbec. A dál už je jen současnost.

Ti samí Tomanové a Babišové horují pro to, abychom se „vrátili k potravinové soběstačnosti“. Dokonce si to chtějí prosadit zákonem. Řeči z devadesátek o rozvoji a podpoře rodinných farem, návratu k malým políčkům a obnově vesnice, se ukázaly jako prachobyčejné žvásty, mající za úkol zakrýt jejich skutečné velkokapitálové zájmy. Podívejme se tedy na tu soběstačnost podrobněji.

Jak známo, potraviny zatím produkují zemědělci. Naštěstí. Až se toho chytnou chemici, skončíme u amarounů a bude vymalováno. A zemědělci jsou dost závislí na počasí. Buď mají hodně sucho nebo moc mokro, horko nebo zimu. Tak to bylo a bude navždy.

Díky tomu se ale za socialismu naučili jen natahovat ruce a čekat na kompenzace. Tenkrát to bylo formou vyplácení pojistných událostí státní pojišťovnou, což byly horentní sumy. Stát platil kdejaké uhynulé tele, polehlé obilí nebo přehnojené pole. Dnes se tomu říká dotace.

Ne, že by si zemědělci nezasloužili podporu. Mluvíme ale o skutečných chovatelích dobytka nebo pěstitelích plodin, ne o šmejdech, kteří vidí jen bezpracný zisk.

Dlužno přiznat, že EU se k problému zemědělství svými štědrými dotacemi a protekcionismem, nepostavila úplně seriozně. Podpora francouzských farmářů direktivním určením kdo a kolik čeho bude v Evropě pěstovat, včetně postihů za porušení, je excelentní ukázkou tuposti nebo prolobování bruselské byrokracie.

Takový úředník je ve své geniální osvícenosti přesvědčen, že z portugalského rybáře udělá přes noc hoteliéra nebo minimálně recepčního, zakáže mu lovit ryby a na plážích nechá nastavět hotely. Stejně tak zakáže pěstovat cukrovou řepu v zemích s dlouholetou tradicí cukrovarnictví jako je Česko, dotaženou až tak daleko, že jsme byli schopni stavět cukrovary po celém světě. A stejně tak to je s chmelem. To jsou fakta a jsem bytostně přesvědčen o tom, že to bylo špatně a mělo se nechat na zákazníkovi, tedy trhu, aby si sám rozhodl, co chce.

Ale zase jsem utekl od té soběstačnosti. Ta, například v sexu obvykle ústí v masturbaci. A upřímně řečeno, to co se tady chystá, tak trochu masturbaci připomíná. Honění si ega, se tomu říká.

V současné situaci je to samozřejmě populistická idiocie a jen mě šokuje, že pod návrh zákona, který má tak zvanou soběstačnost zajistit, se podepsal například i Marian Jurečka, předseda KDU-ČSL, takto bývalý ministr zemědělství v Sobotkově vládě. Že tam jsou podepsaní ANOisté hájící velkopanské zájmy svého šéfa, náckové z SPD nebo trikolorista Klaus ml., kteří mají před očima jen to svoje Nic než národ, případně bolševici, kteří programově škodí, kde můžou, nepřekvapuje, ale Jurečka? No, snad se už dostatečně odkopal, kam patří. A tady jsou všichni:

Podle jejich návrhu máme mít na pultech příští rok 55% potravin domácího původu a každý rok se má tato kvóta zvyšovat o 5% až ke kýženým 85% v roce 2027. Když pomineme, že jsme tímto v rozporu s, třebaže špatnými, nařízeními EU a můžeme za to dostat flastr (fuuuj, diktát EU!!!), tak člověk se zdravým rozumem se musí začít ptát: Kde budeme ty prasata a krávy chovat? Kdo, za co a za jak dlouho postaví nové stáje? Kdo zruší ty tisíce hektarů řepky, ničící nám krajinu, spodní vody a půdu, aby tam začal pěstovat znovu obilí a brambory? Kdo zbourá solární elektrárny stojící na dříve úrodné půdě? To jsou jen některé problémy, které nastanou, pokud by se toto šílenství podařilo nacibolševikům schválit.

Další patálie nastane, až se jim rozsvítí v těch jejich zarudlých a nahnědlých kebulích, se sortimentem. To začneme jen tak lusknutím prstu pěstovat banány, citrusy, kivi a další tropické ovoce? Nemluvě o chovu mořských ryb a obnovení naprosto zdevastovaného chovu ovcí.

Je to prostě od samotného počátku totální pitomost vycucaná zřejmě z nějakého Babišova, či Tomanova prstu. Samozřejmě, že by to totiž byli zase jen oni, kdo by se chytili příležitosti a začali do nás cpát ještě více svých bezmasých párků nebo recyklovaného chleba, který je na druhý den nepoživatelný, neb plesnivý. O bezbřehém zvyšování cen ani nemluvě.

I když, o jedné možnosti naplnění tohoto vlhkého snu organizátorů našich životů bych věděl. Dala by se shrnout do krátké agitky: „Prase nebo krávu do každé domácnosti!“. Snad nám aspoň povolí si vybrat, fotku kterého z těch dobytků si zavěsíme doma na zeď.

A teď už mě prosím omluvte, musím jít okopávat rýži a sázet arašídy.

Reklama