Milí důchodci, penzisté, senioři, dědečkové, babičky, (Vyberte si oslovení, jaké se Vám líbí)
Chci Vám sdělit následující: Jak kdysi řekl ve svém prvním novoročním projevu pan prezident Havel: Naše země nevzkvétá. Je tomu právě naopak. Naše země upadá, a to jak ekonomicky, tak hlavně morálně.
Mnozí z Vás poznali zlé časy přídělového systému v padesátých letech, skokovou inflaci v roce 1953, kdy peníze přestaly mít i hodnotu papíru, na kterém byly natištěné, ale poznali jste i dobu „normalizace“ v sedmdesátých letech, kdy bylo lepší nevyčnívat z davu a „držet hubu a krok“. Totéž nám mimochodem vzkázal Miloš Zeman po posledních vyhraných volbách. Jeho Shut up! není nic jiného.
Ti, kteří z té doby ekonomicky těžili, se Vás dnes snaží přesvědčit, že pro Vás dělají to nejlepší. Prosím, nevěřte jim! Vše, co činí, dělají jen pro svůj prospěch a pro udržení své moci. Stejně jako tenkrát v těch těžkých dobách. Já vím, Vaše nároky už nejsou velké, přesto se pokuste zamyslet se nad tím, kdo a hlavně co Vám říká.
Stáří je těžká životní etapa. Vím to, protože už se sám svým lehce předdůchodovým věkem mezi seniory počítám. Už ale nezvládám udělat zdaleka tolik práce, jako dřív, únava přichází mnohem rychleji, než v mládí a trvá mnohem déle, tělo přestává poslouchat. Velmi těžko se s tím člověk vyrovnává.
A pak ještě ty peníze… Peníze jsou k tomu, abychom si za ně něco pořídili. Nerostou na stromech, ani je pošta netiskne na přepážkách. To Vy víte nejlépe. Dostáváme je proto, že jsme vykonali nějakou službu potřebnou jiným lidem, nebo jsme vytvořili nějaké hodnoty.
Většina z Vás poctivě pracovala a vytvářela hodnoty po celý život. Vychovali jste děti, vybudovali jste jim domovy, a proto si zasloužíte úctu a důstojné zacházení ve stáří.
Za svoji celoživotní poctivou práci dostáváte tzv. důchod, což je vlastně jen almužna proti tomu, na co jste mnozí byli zvyklí. Kdo můžete, snažíte si přilepšit nějakou vedlejší činností. Vy ostatní jste byli donuceni se výrazně uskrovnit.
Vy, kdo jste celý život poctivě pracovali a řádně vedli svoje rodiny, Vy víte, že člověk si může dovolit jen to, na co si vydělá. Ti, kteří se za celý život hospodařit nenaučili, nebo snad ani nechtěli naučit, ti to mají zařízeno trochu jinak. Jejich heslem je „Urvi, co můžeš, a co nemůžeš, ukradni“.
Zatímco Vy poctiví, a je Vás naprostá většina, víte, že pokud jste si peníze nevydělali, mohli jste si je sice půjčit, ale na dlouhé roky jste se zadlužili. A proto jste si pořizovali jen takové věci a požitky, které jste si mohli dovolit, nebo o kterých jste věděli, že je splatíte, pokud si na ně půjčíte.
To samé platí i o hospodaření státu. Ten si sice může peníze vytisknout a vyrazit, ale pokud je nemá nějakým způsobem pokryté, je to velmi nezodpovědné.
Ale stát řídí konkrétní lidé. Pokud jsou zodpovědní a hospodaří tak jako Vy, tedy dovolí si jen to, na co mají prostředky a jsou schopni splácet úvěry, pak je to v pořádku. Nemohou sice uspokojit potřeby každého, jak by kdo chtěl, to koneckonců nelze nikdy, ale takový stát každopádně prosperuje.
Současná vládní garnitura je ale velmi nezodpovědná. Vytvořila astronomický státní dluh, který jistojistě nebude schopna splatit. A co je hlavní: Je jí to úplně jedno! Prostě: „Po nás potopa!“.
Příspěvek k Vašemu důchodu, který dnes vláda schválila, a který určitě projde Sněmovnou bez problémů, bude pro Vás mnohé pěkným dárkem k vánocům, který Vám na krátkou chvíli může mírně zvýšit životní úroveň. Jenže tento „dárek“ bude stát stání kasu zhruba 18 miliard korun, o kterých vláda zatím ani neví, kde je vezme. Uznejte, to je velmi nezodpovědné. Podobně jako byste si Vy chtěli na dluh koupit auto a neměli byste na splácení úvěru peníze.
Jak jsem psal na začátku, peníze jsou od toho, abychom si za ně něco koupili. Pokud Vám někdo dává pět tisíc korun jen tak, je pravděpodobné, že za to bude od Vás něco chtít. To „něco“ je s největší pravděpodobností váš hlas ve volbách.
Prosím Vás snažně: Nenechte se koupit! Váš hlas má mnohem větší cenu než 5000 korun. Váš hlas je pro politiky k nezaplacení.
Přeji všem, kdo tento dopis budou číst, krásné dny, pevné zdraví a kolem sebe jen samé dobré lidi.
Jiří Karásek
