Včerejší Babišovo vyjádření ve Sněmovně ve stylu „Lidé chtějí pěstovat zeleninu, a vy tady místo zahrádkářského zákona řešíte čínskou chřipku…“, na dřeň odhalilo, co už mnozí novináři a lidé s mozkem na pravém místě dávno vědí. A sice, že Babišovo mentální nastavení zamrzlo někde v 80. letech minulého století.
My tady máme problém s exponenciálním nárůstem pozitivních nálezů koronaviru (trojnásobný nárůst za tři dny), který sice naštěstí nekoreluje s nárůstem úmrtí, nicméně problém to je jako hrom. A Babiš? Coby prioritu má zahrádkářský zákon! Okolní země nás postupně dávají do klatby, a premiér? Strká hlavu do písku a ještě kolem sebe kope jak vzteklá kobyla. To je realita.
Útěky před realitou do zahrádek a na chaty byly typickým obrázkem právě v 80. letech, v době totality. Vzkazem „Neřešte realitu a jděte hnojit zahrádku“ nám Babiš vlastně říká ono omšelé „Nestarejte se, my se za vás postaráme“, případně „Nerušte, vládneme a potřebujeme klid na práci“. V čem ta práce spočívá? Na co potřebují Babiš a jeho skvadra klid?
Jednak potřebují zamaskovat svoji neschopnost řídit stát efektivně jako stát, neboť řízení státu jako firmy zjevně selhává. Pokud tedy není záměrem manažerů řídit firmu směrem k bankrotu, aby ji pak mohli nepřátelsky převzít, v čemž má Babiš bohaté zkušenosti.
Potřeba „klidu na práci“ ale zjevně spočívá i v tomto, nebo ve zbavování se nekvalitního čínského šuntu tak, aby vypadali jako dobráci a ještě pomohli bankrotující České poště.
Občané naštěstí nejsou zaměstnanci státu, ale naopak, Babiš je zaměstnancem občanů a jim se má za své činy zodpovídat (snad se toho jednou dožijeme). To je ale pro něho velmi nekomfortní situace. Je totiž mistrem ve vyhýbání se zodpovědnosti a v přehazování svých přešlapů na jiné. Důkazem budiž jeho předvčerejší, již obvyklá, absence při poslaneckých interpelacích.
Smutným faktem ovšem je, že Babiš ve funkci premiéra je produktem myšlení voličů. Myšlení rovněž zamrzlého v totalitě. Voličů, pro něž je vrcholem blahobytu matička strana a tatíček stát, kteří se o všechno postarali a oni si z, ve fabrice nakradeného, materiálu mohli postavit zahradní boudu na svých 400 m² neplodné půdy přidělené jim v zahrádkářské osadě všemocným úředníkem.
Tam si okopávali svoje okurky a závistivě koukali přes plot k sousedovi, kterému urostly plody o pět centimetrů delší, a o nic jiného se nestarali. Ano, myšlení těchto lidí zatuhlo v 80. letech a Babiš toho bohatě využívá.
Hrůzu ale vyvolává představa, že by to mohl být začátek návratu k totalitě. Naštěstí už ekonomiku a snad i řízení státu postupně přebírá generace, která ty časy nezažila a nenechala se, doufejme, myšlenkami totality příliš infikovat.
Máme tedy před sebou generační problém, který lidstvo provází, co lidstvem je. Posunout se jinam, než po spirále zpět k Babišovým časům, bude každopádně běh na dlouhou trať.
Snad si do té doby nebudeme muset pořizovat tranzistoráky, abychom mohli tajně pod peřinou poslouchat Svobodnou Evropu nebo Hlas Ameriky.
