Ekonomie není můj obor, krizovému řízení rovněž nehovím a psychiatrie je mi už úplně vzdálená.
Kromě obecných vyjádření a svých pocitů z politiky nemám tedy zdánlivě o čem psát, jakkoli cítím, že ke zkrocení sebranky, řídící tuto zemi, by výše zmíněných odborností bylo potřeba jako soli. A hle! Konečně téma z oboru, o kterém něco málo vím. To přece nemohu nechat ležet ladem!
Na zpravodajských serverech se poslední dobou vyskytlo vícero sdělení o léčivých účincích látky IVERMECTIN na onemocnění čínským koronavirem, označovaném jako COVID 19. Ponechme stranou novinářskou etiku a věnujme se oné účinné látce.
Ivermektin patří chemicky do skupiny tzv. avermektinů, primárně používaných proti lidským a zvířecím parazitům, především hlísticím, hmyzu a roztočům. Mechanismus jeho účinku spočívá v narušení přenosu nervového vzruchu v nervových a svalových buňkách parazita, čímž dochází k jeho ochrnutí a úhynu. S velkým úspěchem se používá jak v humánní, tak ve veterinární medicíně. Je ale nebezpečný například pro včely a jiný užitečný hmyz a ryby.
Příběh ivermektinu je jak z hollywoodského filmu. Poté, co byl v 70. letech objeven, byly zjištěny jeho účinky a byl uveden do praxe, rozhodla se firma Merck, která na jeho výrobu měla licenci, v roce 1987 zdarma věnovat ivermektin do afrických rovníkových oblastí, postižených parazitární nemocí, tzv. říční slepotou, po neomezeně dlouhou dobu.
Do roku 2003 jím bylo ošetřeno přes 200 milionů lidí ve 33 zemích, čímž se podařilo znovu osídlit a zemědělsky využít přibližně 25 mil. hektarů velmi úrodné orné půdy, která byla pro zdravotní rizika dříve opuštěna a která je nyní opět schopna uživit přes 17 mil. lidí (cit. z Wikipedie). V roce 2015 byli za objev ivermektinu oceněni Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství irský biochemik William C. Campbell a japonský biochemik Satoši Ómura (ne, opravdu tam nepatří Okamura, jakkoli by si to on sám asi přál).
Ivermektin byl schválen nejprve k veterinárnímu, v roce 1987 i k humánnímu použití. Velmi dobře si pamatuji, když někdy v 80. letech dorazil přípravek s touto účinnou látkou k nám, jaká to byla událost. Něco s takto komplexním působením bylo jak z říše snů. Jedním podáním jsme mohli zvířata zbavit jak vnitřních, tak i zevních parazitů.
A český člověk neváhal a vyzkoušel lék pro koně a přežvýkavce i u psů a koček. Fungovalo to báječně! Až na to, že několik kolií, šeltií, bobtailů a příbuzných plemen to nepřežilo. Systémem pokus/omyl jsme přišli na to, že na Ivermektin existuje plemenná citlivost. Nicméně, ostatní plemena ho snášela bez problémů a tak jsme díky našemu kutilství byli možná první zemí, která ivermektinem začala odčervovat i domácí mazlíčky. Až později byly vyvinuty jeho deriváty, neškodné i pro ona citlivější plemena.
No, a dnes se o ivermektinu píše jako o léku na koronavirus. Přestože to je opět off label (v rozporu s návodem), zase slaví české kutilství úspěch. Nobelova cena z toho ale nebude. Jihoafrická republika ho už v lednu schválila v humánní verzi pro „kontrolované použití“ v léčbě COVID 19.
Chcete vědět, co způsobila fáma o „zázračném“ léku? Z klientů veterinárních ordinací se přes noc asi stali koně, protože odčervovací pasty s ivermektinem jsou totálně vyprodané. Denně odpovídám na několik telefonických dotazů, zda by se přece jen nějaká ta pasta nedala sehnat. Chudáci koně! Kvůli „záchraně“ lidí před čínským virem budou možná masově hynout na začervení.
A můj názor? Nepovažuji za úplně zodpovědné uvádět takovéto informace jako „otevíráky“ novin na prvních stranách. Nic totiž není tak horké, jak to na první pohled vypadá a ani ivermektin, přestože ověnčen Nobelovou cenou, nebude samospasitelný.
Na druhou stranu si dovedu představit, že zoufalý, vážně nemocný člověk se chytne stébla a použije cokoliv v naději, že mu to pomůže. Sám si nejsem jist, jak bych se v takové životní situaci zachoval, a už vůbec netoužím po tom si to ověřit.
Doufejme jen, že úkrok od Sava k ivermektinu nebude krokem z bláta do louže.
