Včera po půlnoci jsem si na stanici Radiožurnál nedobrovolně vyslechl reprízu pořadu 20 minut s…, tentokrát s Tomiem Okamurou. „Nedobrovolně“ je v tomto případě poněkud eufemistický výraz, prostě jsem byl líný vstát, obejít postel a na manželčině nočním stolku to rádio vypnout.
A tak jsem zvolil tuto poněkud masochistickou variantu v domnění, že se mi jako obvykle podaří zavčas usnout. Nepodařilo! Naopak, ten rozhovor zanechal v mé mysli tak hlubokou rýhu, že jsem neusnul ještě další hodinu.
Přiznám se, že jsem Okamuru takto dlouho ještě neslyšel mluvit, ale taky přísahám, že určitě už zase hodně dlouho neuslyším. Tady platí stoprocentně: Jednou, a dost! Nicméně, vytrpěl jsem si jeho projev celý a musím říct, že jsem často propukal v prudký, leč tlumený smích (nechtěl jsem probudit manželku), střídaný s dušenými kletbami.
Co se získaných informací týká, poklepem na prázdný sud bych se určitě dověděl více. A pokud jde o osobu samotného fýrera SPD, naskytl se mi obrázek dítěte týraného v dětském domově Romy (jeho slovy řečeno „nepřizpůsobivými“), který, schovaný za silnějším kamarádem vyřvává na agresora: „Jen počkej, já mám staršího bráchu, a ten ti rozbije hubu“.
Silnějším kamarádem je mu v dospělosti tu Zeman (ten hlavně ve vztahu k cestě předsedy Senátu na Taiwan), tu imperiální Rusko, tu zase totalitní Čína, nebo naopak „demokratické státy na celém světě“.
Mnohokrát otázkami moderátora zahnaný do kouta, hledal správné věty, do kterých se pak zaplétal, opakoval je pořád dokola a nevěděl, jak dál. Často zvyšoval hlas, mluvil rychle až překotně, tak, aby nepřipustil další otázky. K tématu téměř neodpovídal, a to ani tehdy, když byl opakovaně tázán.
Tento politický podnikatel, hochštapler a obchodník se strachem, rozdával knížecí rady, jak bojovat s koronavirem, kde ušetřit miliardy a hlavně několikrát zdůraznil, jaký on je demokrat.
Aby ušetřil, zrušil by „politické neziskovky“, zřejmě podle nějakého „demokratického“ klíče, který by, jako bytostný demokrat, nepochybně určoval on sám. Mimochodem, co jiného, než politická neziskovka, je to jeho hnutí? Tam bych pro zrušení zvedl klidně obě ruce.
Dále by vzal sociální dávky „nepřizpůsobivým“, určitě také nějakým „demokratickým“ nařízením, zřejmě proto, aby jim pomohl pozvednout jejich životní úroveň. Prostě, co slovo, to perla, co věta, to skvost.
Dovedu si představit, že je jeho projev určen uším všech pěti procent voličů, kteří, stejně jako, on potřebují ve své bezmoci vládu silné ruky, která to tu všechno „postaví do latě“. A samozřejmě, jak jinak, než demokraticky! Má to ale dva drobné nedostatky: Jednak ho pronášel ve „zkorumpovaném“ Českém rozhlase, který jeho soukmenovci ze zásady neposlouchají, a hlavně: On sám, jako připodělaný srab, nepostaví do latě ani děti v mateřské škole.
Nezbývá, než doufat, že volební výsledek mu nedovolí dále legálně zamořovat veřejný prostor těmi jeho hnědými bláboly.
Ty Babišovy nám bohatě stačí.
