Před pár dny oznámil Mikuláš Minář, že odchází z čela spolku Milion chvilek pro demokracii (MCh) a chystá se vstoupit do politiky. Chtěl by založit politické hnutí.
Jeho sdělení rozvířilo na sociálních sítích reakce od posměšných, přes zhrzené, mluvící o zradě a odchodu od nedodělané práce, až po ty, řekněme, umírněné ve stylu „Jen ho nechte, ať se ukáže“.
Nejpodrážděněji zareagovali zástupci opozice, kteří v tom cítí ohrožení svých volebních zisků, neboť kde jinde bude protestní hnutí proti Babišovi hledat příznivce, než u současné opozice? V ANO ztěžka.
A tak je pravděpodobné, že se tím zase o pár desetinek procenta sníží už tak mizerné preference opozičních stran. V tomto křiku proti sobě se Mikulášovi nepochybně podařilo opozici sjednotit. To je ale bohužel všechno, čeho je schopna.
Zrzavý kluk s dětským úsměvem byl nepochybně tváří spolku. Daleko víc, než oslabení opozice by nás tedy mělo znervózňovat oslabení MCh. Od roku 2018 dokázali zaktivizovat nemalou část společnosti akcemi od mítinků na náměstích, až po stotisícovou demonstraci na Letné.
Namístě je otázka kdy, a zda vůbec, může být taková práce dodělaná. Mikuláš Minář sám hovořil na Letné o běhu na dlouhou trať. Proč tedy odchází právě teď, když ani nevíme, jak daleko doběhl? To ví jen on sám, a myslím, že než ho začneme přikovávat k pranýři, měli bychom si počkat na jeho vysvětlení.
To je jeden aspekt. Tím druhým jsou nepochybně tlaky zvenčí. Vzpomeňme si na výzvy ke změně MCh na politickou stranu, anebo aby on sám se dal na politickou dráhu. No, a teď, když to udělal, je za vyvrhele.
Spolek MCh provozuje něco, co Václav Havel nazýval nepolitickou politikou. Prvním uskupením tohoto typu bylo svého času Občanské Fórum (OF). To sice dokázalo změnit poměry v zemi, ale nakonec stejně přetavilo tuto energii v politiku veskrze politickou. Pokud ti nejzklamanější z Mikulášova kroku čekali od MCh něco podobného, byla to nepochybně naivní představa.
Opratě současné vlády oligarchů a ruské tajné služby jsou sice zparchantělé, ale ani zdaleka nejsou tak zpráchnivělé, jako byly hliněné nohy tehdejšího režimu. OF se nakonec rozdělilo do samostatných politických uskupení proto, že nepolitická politika dosáhla svých limitů. Názorová roztříštěnost nemohla ani k ničemu jinému vést.
Stejně tak MCh, kromě antibabišovské rétoriky, nemá jednotnou ideovou linii a program Antibabiš, jak vidíme na současné opozici, ke změnám nevede. Z tohoto pohledu lze Mikulášův krok chápat jako logický. Hlavní otázkou ovšem je, zda jeho nástupci budou mít stejný tah na branku a dokážou za jízdy přesednout za volant, aniž by došlo k havárii.
A Mikuláš? Snad se vyjádří aspoň do Mikuláše. Dopřejme mu ten čas.
