V poslední době mě komentování „velké politiky“ nějak přestalo bavit. Obdivuji každého, kdo z ní není přinejmenším otráven a skláním se před těmi, kteří se jí musejí zabývat profesionálně, což jsou typicky novináři a komentátoři. Za sebe mohu říct, že jsem přímo znechucen.
Na jedné straně totálně neschopná vláda, která epidemii v zemi už neřídí ani podle nálad obyvatelstva, ale nejspíš losují opatření každé ráno jako Matesa. Do toho destruktivismus Hradu v kremelské režii: Útoky na BIS, ČT, vakcinaci… A nakonec tichý, řekl bych až pokoutní návrat devadesátých let pod taktovkou Klausů, potažmo ODS.
Jak jsem na to přišel? Dýchlo to na mě z reportáže v pořadu Reportéři ČT o „odkloněných“ 300 milionech směrem ke kamarádovi – „investorovi“, který je sám v padesátimilionové exekuci.
Arogance, kterou předvedli místostarosta a člen ODS, Jan Korseska a paní primátorka Prahy 2 Jana Černochová (rovněž ODS), byla jak vystřižená z manuálu Institutu Václava Klause. Stejně tak průběh celé akce byl klasickou klausovskou tunelařinou.
Pan místostarosta nechal bez předchozího projednání narychlo schválit svěření obecního kapitálu k „investici“ firmě svého kámoše, aniž by k tomu měl nějaké doporučení finančního poradce. Do kamery bez uzardění sdělil, že měl svého vlastního poradce a že nemá důvod sdělovat jeho identitu. Přesně jak v těch devadesátkách: Soukromý poradce pro veřejnou investici, vše pokud možno anonymně.
Na sociálních sítích se k tomu vyjádřilo poměrně dost lidí, ale největší rozruch, alespoň v mém internetovém světě, vyvolala reakce řeporyjského starosty a člena ODS, Pavla Novotného. Toho Novotného, který přišel do politiky ze světa bulváru, kde je možné skoro všechno: „Když nemáš žádnou zprávu, tak si ji prostě vymysli.“
Novotný tedy ze své praxe bulvárního novináře ví, jak zaujmout a nezastaví se při tom před ničím. Obvykle ale přestřelí, a pak se vymlouvá, jak malý kluk. Jsou situace, kdy je to pro dobro věci, vzpomeňme jeho komunikaci s Rusy ve věci památníku Vlasovcům, nebo setření Jaroslava Foldyny v dnes už ikonické debatě na TV Barrandov.
Toto ovšem byla reakce, která, ač ji Novotný následně prezentoval jako sarkasmus, nepokrytě přihrála na smeč všem, kdo se v poslední době snaží přisvojit si Českou televizi. Ano, mluvím o vás, paní Bobošíková, Lipovská, pane Veselý, Zemane, Berkovče, i o vás ostatních, co se tam vzadu tlačíte ve frontě.
Novotný dostal za svůj hejt patřičně naloženo, a jako správný politik se začal vykrucovat a urážet kritiky. Je nepochybné, že svými exhibicemi upoutává pozornost především na sebe. Jelikož je ale členem ODS, působí jeho exhibicionismus, jako by to byla součást programu strany. Jistěže není.
Dovedete si ale představit, že by o ODS někdo věděl, kdyby neměla Novotného? Akademické výstupy Petra Fialy nejsou schopné zaujmout ani kroužek emeritních filosofů, natož média. Za pozornost tam snad stojí jenom předseda Senátu Miloš Vystrčil a senátorka Miroslava Němcová, jinak děs a bída.
A tak je namístě otázka, zda ODS Novotného potřebuje. Odpověď je spíše diplomatická: Nepotřebuje, ale bez někoho, jako je on, se neobejde. Jinak by zmizela z povědomí voličů, jakkoli pevnou má voličskou základnu.
Je tady ale ještě jeden, dle mého, dost zásadní aspekt. Zda totiž skandály řeporyjského starosty neslouží ODS jako kouřová clona k onomu tichému návratu Klausových pohrobků, zmíněnému na začátku. A že jich v té straně je ještě poměrně dost. Takoví Zahradil, Skopeček nebo Udženija se jen třesou, aby se vrátila doba opoziční smlouvy. Jejich možnost obživy jinde, než v politice, se limitně blíží nule.
Pokud by k takovému stavu, nazvěme ho třeba Opoziční smlouva 2.0, došlo, jednalo by se nesporně o další z mnoha nepopiratelných vítězství Institutu Václava Klause. (Pozor! Sarkasmus)
To chcete, pane Novotný?
